průvodce digitální domácností / přináší DigiZone.cz

HTPC: jak na placené kanály a Blu-ray s filmy v rozlišení 4K

HTPC, počítač nahrazující černou elektroniku, předčí svými možnostmi libovolný videorekordér. Jakými konkrétně? A jak se popasovat s příjmem placených kanálů ze satelitu či kabelové televize?

V rámci seriálu HTPC do digitální domácnosti jsme se dostali k výběru komponent pro tento speciální osobní počítač, který má v moderní domácnosti náročnějším uživatelům nahradit celou řadu zařízení spadajících do kategorie klasické černé spotřební elektroniky. V minulém díle seriálu jsme se z hlediska potřeb HTPC zaobírali procesorem a jeho vhodným chlazením, operační pamětí a pevným diskem. Nyní navážeme dalšími komponentami.

HTPC: přeborník v nahrávání televizních pořadů

Pokud by HTPC mělo sloužit pouze pro přehrávání obsahu, tak je nanejvýš vhodné zvážit, jestli by pro dané účely nebylo logičtější volbou některé z tzv. multimediálních center, popřípadě nastupující multimediální zařízení se systémem Android. Nejenže jsou výrazně levnější než kvalitní HTPC, ale rovněž  přijatelnou provozní hlučnost či energetickou spotřebu nabídnou bez jakékoliv optimalizace.


Zdroj: Minix

Minix Neo X5 se systémem Android je zajímavou alternativou pro ty, kteří hledají nějaké chytré zařízení pouze k přehrávání multimediálního obsahu, nikoliv jeho nahrávání.

K HTPC neodmyslitelně patří TV tunery, resp. televizní karty pro příjem televizního vysílání a jeho nahrávání na pevný disk. Oproti klasické spotřební elektronice v těchto disciplínách HTPC nabízí  několik benefitů. Například souběžné nahrávání z více televizních kanálů nepředstavuje problém. Záleží čistě na tom, kolik tunerů je v HTPC k dispozici. Na běžné současné základní desky formátu ATX lze teoreticky instalovat třeba i půl tuctu interních televizních karet.

Každá televizní karta pak může mít více nezávislých tunerů. Pokud by jich i tak bylo málo, tak interní televizní karty připojující se k základní desce mají také své ekvivalenty určené k externímu připojení prostřednictvím široce rozšířeného rozhraní USB 2.0. Šikovný software navíc dovede z jednoho tuneru souběžně nahrávat ze dvou televizních programů vysílajících v témže multiplexu.

Další výhodou je kapacita pevného disku. Moderní základní desky podporují pevné disky klasické konstrukce i s kapacitou 3 TB a více. Přitom do útrob HTPC se v závislosti na zvolené počítačové skříni vejde hned několik takových disků. Klasické videorekordéry zpravidla pojmou jediný interní disk a o kapacitě 3 TB si jejich majitelé mohou nechat jenom zdát.


Zdroj: Western Digital

Pevný disk o kapacitě 3 TB nepředstavuje pro moderní základní desky osobních počítačů včetně HTPC žádný problém.

Nahrávky z HTPC je též možné manuálně či automatizovaně přesouvat do síťového úložiště s ještě větší kapacitou. Z něj je pak lze sdílet v rámci místní počítačové sítě. Téhož je možné dosáhnout ovšem i s HTPC. Díky technologiím jako je DLNA či AirPlay lze prostřednictvím místní počítačové sítě přehrávat obsah z HTPC v celé domácnosti na nejrůznějších zařízeních.

Z hlediska nahrávání možnosti HTPC v praxi omezuje spíše programová nabídka televizních stanic než technologická stránka. Pokud televizní karta časem přestane vyhovovat (např. po chystaném přechodu z DVB-T na DVB-T2), lze ji jednoduše vyměnit. Ovšem ovládání HTPC zůstává stejné, takže kvůli změně v televizním vysílání není nutní zvykat si na nové zařízení a jeho ovládání.

Výměna TV karty je oproti pořízení nového televizoru levnější a ve srovnání s pořízením set-top-boxu praktičtější. Klasická spotřební elektronika s podobnou průběžnou modernizací nepočítá (domácí elektro-kutilství ponechme stranou). Proč taky, když přechod na nový standard je příležitost prodat zcela nová zařízení nahrazující ta, která by jinak ještě roky mohla fungovat.

Příjem volně šířených kanálů je hračkou…

Na trhu je velmi pestrá nabídka televizních karet pro příjem pozemního volného digitálního televizního vysílání. Na trhu je pestrá paleta modelů, takže elementární otázkou je, jaké funkce a možnosti uživatel od televizní karty očekává a kolik je ochoten do ní investovat. Souběžná podpora MPEG-2 a MPEG-4 je dnes prakticky samozřejmostí.

Stejně tak podpora televizního vysílání ve vysokém rozlišení (HDTV), klasického teletextu nebo elektronického programového průvodce (EPG). Většina televizních karet pro příjem pozemního digitálního televizního vysílání má zároveň integrovaný i FM tuner pro příjem rozhlasových stanic, přičemž ale samozřejmě podporují rozhlasové vysílání šířené prostřednictvím DVB-T.  


Zdroj: AVerMedia

Karta AVerTV Satellite Trinity poslouží k příjmu volného pozemního i satelitního digitálního vysílání.

Nespočet dalších funkcí je čistě softwarovou záležitostí. Pokud je nepodporuje program dodaný spolu s kartou od jejího výrobce, tak je určitě bude podporovat některý z alternativních programů. Řeč je o funkcích typu plánování nahrávání televizních pořadů, time-shift, přepočítání obrazu do vyššího rozlišení či konverze 2D obrazu do 3D podoby (obojí samozřejmě v reálném čase).

Ovšem pouze dva a více samostatných tunerů umožní zcela nezávislé nahrávání více souběžně vysílaných nebo částečně se překrývajících pořadů z různých televizních kanálů. Zároveň zajistí plnohodnotnou funkcionalitu PIP (obraz v obraze). Při výběru televizní karty je ovšem nutné řádně prozkoumat, jaké tunery vlastně nabízí.

Některé televizní karty se sice „chlubí“ více tunery, ale pro pročtení specifikace je zřejmé, že jde o kombinaci tuneru pro digitální vysílání a tuneru pro analogové vysílání. Tyto hybridní televizní karty si už na českém trhu plnohodnotné uplatnění nenajdou, přestože se k nám stále běžně dovážejí a prodávají, přestože „analogová tma“ trvá už nějaký ten pátek.

Kdo si nevybere vyhovující televizní kartu s více tunery, stále má možnost do HTPC instalovat minimálně dvě karty s jedním tunerem. Obslužnému softwaru je zpravidla jedno, jestli další tuner nalezne na téže kartě anebo na další samostatné kartě. Na trhu se také najdou karty kombinující příjem pozemního i satelitního volného televizního vysílání.

… naopak s placenými kanály to není jednoduché

S příjmem placených stanic je situace poněkud komplikovanější. Kromě kompatibilní televizní karty s je potřeba čtečka dekódovací karty a karta samotná. Jelikož se koncept HTPC kvůli dřívějším nedostatkům a pokroku novější elektroniky příliš neuchytil, nabídka vhodných televizních karet je minimální a nadále se omezuje.

Řešením však může být tzv. záznamová karta, dříve nazývaná též střihovou. Díky ní může HTPC nahrávat placené kódované vysílání i ze set-top-boxu satelitní anebo kabelové televize. Záznamová (střihová) karta obecně přináší v závislosti na konkrétním modelu různé vstupy pro video z externího zdroje. Tím může být právě set-top-box pro příjem DVB-S/S2 či DVB-C vysílání.  

Vybrané záznamové karty mají vlastní IR vysílač fungující jako universální dálkové ovládání. Obslužný software tak může automaticky aktivovat set-top-box a navolit si na něm patřičný televizní kanál pro uskutečnění nahrávání či sledování pořadu. Plánování nahrávání je možné na základě televizního programu staženého z Internetu, který nahradí klasického elektronického programového průvodce.

Nahrávání lze tedy plně zautomatizovat, přestože HTPC nemá se set-top-boxem obousměrné interaktivní spojení. Není to samozřejmě nejelegantnější technicky možné řešení, ale vychází ze současné nabídky na trhu. Zdá se, že výrobci televizních karet přistoupili na premisu, že placený (a kvalitní) obsah bude do osobních počítačů proudit po Internetu.

Ano, jsou tu služby s atraktivním obsahem za zajímavé ceny. Například Netflix či Hulu.com. Obě tyto služby a řada dalších však pro české zájemce nejsou k dispozici. Lokální služby Voyo.cz či Topfun nelze považovat za plnohodnotné alternativy, ale to už je úplně jiné téma nesouvisející přímo s návrhem HTPC.

Vyhlížíte filmy v UltraHD rozlišení?

Řada počítačů od přenosných ultrabooků po stolní počítače typu all-in-one již optickou mechanikou nedisponuje. Vedou se sáhodlouhé diskuse, jestli jsou optické média již přežitá či nikoliv. Pro filmový průmysl ovšem zjevně přežitá nejsou, takže optická mechanika má v HTPC stále své místo. Kdo chce na HTPC přehrávat filmy z optických médií, měl by rovnou investovat do Blu-ray mechaniky.

Titulů na Blu-ray médiích ve vysokém rozlišení anebo s 3D obrazem je na trhu již poměrně dost, takže Blu-ray mechanika se uplatní. Všechny Blu-ray mechaniky samozřejmě podporují také DVD a CD média, takže přehrají i filmy na DVD nebo hudbu z CD. Možnost ukládání, resp. vypalování dat na vysokokapacitní nosiče také může přijít vhod. Třeba pro archivaci nahraných oblíbených seriálů, které ale není nutné mít neustále po ruce.

Interní Blu-ray mechaniky dostupné na trhu si bez problémů poradí s nosiči obsahující 3D a FullHD tituly, ovšem na scénu pozvolna přichází UltraHD (alias 4K). Pro filmy v tomto novém a opět výrazně vyšším rozlišení budou potřeba čtyřvrstvá Blu-ray média s kapacitou 100 GB. Nabídka interních mechanik, která si poradí alespoň s jejich čtením, je však zatím omezená.

Výrobci se spíše soustředí na externí mechaniky právě vzhledem k tomu, že mnohé počítače již optickou mechanikou nedisponují a v jejich útrobách pro ní ani není místo. Je otázkou, jestli se s příchodem filmů v UltraHD kvalitě rozširší nabídka vhodných klasických 5,25“ interních mechanik jak pro HTPC, tak pro klasický stolní počítač.

Kdo si již dnes chce HTPC připravit na příchod filmů na Blu-ray v rozlišení 4K, může vybírat z externích mechanik, ale také z tenkých (slim) mechanik určených pro přenosné počítače a miniaturní stolní počítače. Jejich instalace do HTPC nepředstavuje větší problém. Naopak, některé menší skříně pro HTPC mají šachtu pouze slim mechaniku, nikoliv pro klasickou velkou mechaniku do 5,25“ šachty.


Zdroj: Panasonic

Tenká Blu-ray mechanika Panasonic PAN-UJ-260A je vhodná pro HTPC, která mají být připravena na Blu-ray nosiče s filmy v rozlišení 4K alias UltraHD.

Pokud ovšem vyhlédnutá či již pořízená skříň pro HTPC nemá slim šachtu, je možné použít speciální záslepku, která zmenší klasickou 5,25“ šachtu pro instalaci tenké optické mechaniky. Záslepka vyjde na několik desítek korun. V závislosti na modelu základní desky dále pravděpodobně bude třeba redukce pro připojení k běžnému portu SATA, jejíž cena se pohybuje v řádu stokorun.

Vedle optické mechaniky by v HTPC neměla chybět čtečka paměťových karet.  Interních modelů pro 3,5“ či 5,25“ šachtu, které podporují všechny běžně používané formáty paměťových karet, je na trhu dostatek. Je tedy z čeho vybírat. Za zvážení ovšem stojí, jestli nekoupit spíše nějaký multifunkční panel do 5,25“ šachty, který vedle univerzální čtečky paměťových karet nabízí i některé porty.

Čelní porty jsou u HTPC opravdu důležité. Poslouží pro dočasně resp. krátkodobě připojená zařízení (flash disk, externí disk, digitální fotoaparát, digitální videokamera, mobilní telefon), tak pro dlouhodobé připojení různých bezdrátových vysílačů a přijímačů pro ovládací periférie, případně pro připojení Bluetooth či WiFi adaptérů.  

Ty lze připojit přes prodlužovací kabel do některého ze zadních portů a následně je vyvést na vhodné místo pro zlepšení kvality bezdrátového spojení (či vůbec jeho umožnění), ale proč si s HTPC dělat „chobotnici“, když předmětné komponenty lze zasunout přímo do některého z čelních portů, aniž by čemukoliv překážely.

Určitě tedy přijde vhod několik předních portů USB 2.0 či USB 3.0. Pro připojení externího pevného disku se též může hodit rozhraní eSATA. Mimo hru ještě není ani rozhraní FireWire stále používané u některých digitálních kamer. Čelní výstup na sluchátka či vstup pro mikrofon se též může hodit. Nicméně minimálně porty USB 2.0 by v přední části HTPC chybět neměly.

Mohou být již připravené ve skříni, kdy je stačí propojit se základní deskou. K některým základním deskám je pak dodáván panel s porty do čelní 3,5“ nebo 5,25“ šachty. Obdobný panel lze zakoupit i samostatně. Jak již bylo uvedeno výše, může být kombinovaný se čtečkou paměťových karet, což je pro HTPC s omezeným počtem šachet vhodná varianta.

To je z předposledního dílu tohoto seriálu vše. Příště již přijde na řadu pomyslná kompletace. Konečně se dostaneme k výběru vhodné základní desky pro komponenty, jimž byl věnován tento a předešlý díl seriálu. Povíme si, do jaké míry lze spoléhat na integrované komponenty na základní desce a kdy je nahradit samostatnou vyspělejší alternativou. Zároveň se zaměříme na výběr operačního systému, vhodného softwaru a periférií pro pohodlné ovládání HTPC. 

Jirka Macich

Jiří Macich ml.

Autor je nezávislý novinář a publicista věnující se informatice, elektronice a telekomunikacím. V těchto oborech i podniká. S redakcí DigiZone.cz spolupracuje řadu let. Píše o technologických tématech a nyní také moderuje zdejší diskuse a fórum.

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 6. 2013 11:00