průvodce digitální domácností / přináší DigiZone.cz

HTPC: šetřete na správných místech, poradíme kde

Kvalitní HTPC, multimediální počítač nahrazující černou spotřební elektroniku, není levná záležitost. V závěrečném článku seriálu vám poradíme, kde lze ušetřit a kde to naopak není vhodné.

V předchozích dílech seriálu HTPC do digitální domácnosti jsme se věnovali výběru jednotlivých komponent pro speciální typ osobního multimediálního počítače, který má v obýváku nahradit hned několik zařízení spadajících do kategorie černé spotřební elektroniky. V závěrečném díle seriálu se zaměříme na výběr vhodné základní desky, ovládacích periférií, operačního systému a softwarové výbavy.

Předejděte problémům s kompatibilitou

Než se začnete na trhu poohlížet po vhodné základní desce, nejdříve je nutné vědět, který formát bude potřeba. Menší počítačové skříně pro HTPC podporují pouze desky formátu Micro ATX, takže instalace klasické základní desky ATX v takovém případě není možná. Zmenšené desky Micro ATX se odlišují zejména tím, že mají méně sběrnic pro rozšiřující karty.

To samozřejmě snižuje možnosti variability HTPC a jeho budoucích úprav (ať už kvůli technologické modernizaci anebo rozšiřování možností). Pokud vyhlédnutá či již zakoupená skříň podporuje desky standardního formátu ATX, tak je lepší vybírat právě mezi nimi. Výběr desky by měl přijít na řadu, až když máte rozmyšleno, které komponenty do HTPC hodláte instalovat.


Zdroj: Gigabyte

Základní desky formátu ATX nabízející více sběrnic pro připojení rozšiřujících karet jako jsou třeba televizní karty.

Právě podle vyhlédnutých komponent je pak nutné v nabídce obchodníků vybírat vhodnou desku. V první řadě musí být samozřejmě kompatibilní s procesorem. Jakékoliv informace o kompatibilitě je vhodné ověřovat přímo na webu výrobce základní desky, protože například v internetových obchodech se často objevují nejasné, zavádějící, nepřesné nebo dokonce nesmyslné údaje.

Není radno podceňovat výrobcem základní desky deklarované podporované moduly operační paměti. Tedy jejich konkrétně vyjmenované značky a modely. Za nemalý počet problémů se stabilitou počítače mohou vzájemně nekompatibilní základní deska a operační paměť, přestože by podle technologické teorie nic nemělo jejich bezproblémové „domluvě“ bránit.  

Výrobci základních desek kompatibilní modely modulů operační paměti nedeklarují jen tak z legrace. Nejde ani o podporu spřátelených výrobců, protože obvykle jsou na seznamu kompatibilních modelů zastoupeny různé značky. Jistě, mnohokrát se nákup operační paměti, která není na seznamu těch podporovaných, obejde bez problémů, ale když se nepoštěstí, tak je to dosti nepříjemné.

Dále je nutné věnovat pozornost řadiči pevného disku. Jestliže v HTPC bude rychlý disk typu SSD anebo SSHD, tak nesmí chybět řadič SATA III alias SATA 6 Gb/s. Starší SATA II (SATA 3 Gb/s) vzhledem k výrazně nižší přenosové rychlosti neumožní využít výkonnostní potenciál rychlého disku naplno, takže investice do něj je pak přinejmenším z části zbytečná.


Zdroj: Kingston

Rychlé disky typu SSD a SSHD se naplno uplatní jedině při připojení k řadiči SATA III (6 Gb/s), nikoliv SATA (3 Gb/s).

Pokud se rozhodnete do svého HTPC instalovat i optickou mechaniku, tak nezapomeňte, že i ta potřebuje rozhraní SATA. Nicméně v jejím případě není nutné rozhraní SATA III. I ty nejmodernější Blu-ray mechaniky lze bez problémů připojit k SATA II. S připojením interní čtečky paměťových karet je to trochu složitější.

Některé se připojují k základní desce prostřednictvím rozhraní pro doplnění přídavných portů USB 2.0. Jiné mají klasický konektor pro připojení do portu USB 2.0 externě, takže je třeba kabel ze skříně vyvést a vzadu jej připojit k portu USB 2.0 na základní desce. Než se ovšem dostaneme k externím portům, které by základní deska měla nabízet, zastavme se u sběrnic pro rozšiřující karty.

Standardní desky formátu ATX jich mají sedm, ovšem jde o různé typy. Řada modelů má ještě kvůli zpětné kompatibilitě alespoň jednu klasickou sběrnici PCI. Většina moderních rozšiřujících karet včetně televizních karet ale využívá sběrnici PCI Express. Ta existuje ve variantách x1, x4, x8 a x16 (seřazeno od nejpomalejší k nejrychlejší).

Sběrnice PCI Express x1 jsou přímou náhradou právě starší sběrnice PCI. Nejrychlejší sběrnice PCI Express x16 slouží k zapojení grafické karty (nahradila AGP). Pro neherní HTPC ovšem může dostačovat grafika integrovaná do procesoru anebo grafika na základní desce. Pokud si s ní vystačíte, lze sběrnici PCI Express x16 osadit zařízením původně určeným pro pomalejší sběrnici.

Rozšiřující kartu určenou pro pomalejší sběrnici (např. PCI Express x1) lze zapojit i do rychlejší sběrnice (např. PCI Express x16). V praxi to sice neplatí vždy zcela automaticky a bez problémů, ale z celkového pohledu jde o výjimky potvrzující pravidlo. Čili zdánlivý nedostatek např. sběrnic PCI Express x1 nemusí být vůbec žádný problém vzhledem k nadbytku rychlejších variant sběrnice PCI Express.

Porty na HTPC patří hlavně dopředu

HTPC má na externí porty specifické požadavky. U tradičních stolních počítačů je většina portů k dispozici na jejich zadní straně. V případě HTPC je ovšem nutné mít co nejvíce portů na straně přední. Prvním důvodem je pohodlné připojování zařízení typu flash disku, digitálního fotoaparátu či digitální videokamery. Druhým důvodem jsou pak různé vysílače a přijímače pro bezdrátové příslušenství, které je vhodnější kvůli lepšímu signálu umístit vpředu.

Ovšem pro HTPC se žádné atypické základní desky nevyrábějí, takže většina portů bude na zadní straně HTPC. Posloužit mohou prodlužovací kabely za několik desítek korun, ale pak se z HTPC stává nepěkná „chobotnice“. Efektivnějším řešením jsou čelní panely s porty. Některé skříně nejen pro HTPC již mají vlastní čelní panel s porty, které pak stačí připojit k základní desce.


Zdroj: Akasa

Akasa Control Panel do 5,25" šachty poskytuje vedle kontrolních funkcí také čtečku paměťových karet a různé porty.

V prodeji jsou také samostatné panely do 3,5“ nebo 5,25“ šachty počítačové skříně. V obou případech je ale otazníkem, jestli základní deska umožní všechny porty na panelu zprovoznit. Jistotu poskytují základní desky, k nimž už výrobce plně kompatibilní čelní panel dodává. Takových je mezi střední a vyšší cenovou třídou už poměrně velké množství.

Nutné budou přinejmenším porty USB 2.0. Čím více, tím lépe. Ještě lepší je teoreticky více než desetkrát rychlejší rozhraní USB 3.0, které je samozřejmě zpětně kompatibilní s USB 2.0. Dohromady by na čelním panelu měly být alespoň čtyři porty USB 2.0 / USB 3.0. Od věci ovšem není ani rozhraní eSATA pro připojení externího pevného disku při vyšší přenosové rychlostí.

Rozhraní FireWire (IEEE 1394) se dnes již u nových zařízení tolik nepoužívá, ale starší externí disky nebo digitální kamery jej stále mohou vyžadovat. Nicméně mnohé moderní základní desky jej už nepodporují, takže pokud nevlastníte třeba digitální videokameru s FireWire, kterou se nechystáte nahradit v dohledné době novějším modelem, nemá smysl na FireWire lpět.

V neposlední řadě je třeba myslet na propojení s televizorem. Pokud se rozhodnete do HTPC instalovat samostatnou grafickou kartu, která vedle jiných rozhraní nabízí i HDMI, tak je situace vyřešená. Stejně tak, pokud je grafika integrovaná na základní desce, protože i v tom případě je HDMI výstup již samozřejmostí (tentokrát bude rovnou mezi zadními porty základní desky).

Ovšem jestliže spoléháte na grafiku, která je součástí procesu, budete potřebovat kompatibilní desku, která nabízí HDMI výstup výslovně určený pro grafiku coby součást procesoru. HDMI výstup samozřejmě postačí v zadní části skříně HTPC. Vpředu by ostatně permanentně zapojený HDMI kabel pro propojení s televizorem nepůsobil zrovna esteticky.

Je nutné investovat do zvukové karty?

Základní desky dlouhodobě přebírají funkcionalitu od přídavných karet. Jednou z nich je i zvuková karta. Kdekdo tvrdí, že kvalitní ozvučení bez samostatné zvukové karty není možné. Že možnosti základní desky postačí tak na kancelářský počítač, ale rozhodně ne pro kvalitní zvuk hudby anebo filmů. Situace ovšem není černobílá.


Zdroj: Creative

Creative Sound Blaster Z patří mezi nejkvalitnější zvukové karty dneška, ovšem své předpoklady může naplnit jedině s dostatečně kvalitní zvukovou aparaturou a multimediálním obsahem bez znehodnoceného zvuku (např. ztrátovou kompresí).

Při běžné zvukové aparatuře rozdíl v kvalitě zvuku není patrný. Zvláště pak u hudby anebo filmů se ztrátovou kompresí. Investice do samostatné zvukové karty má smysl pouze tehdy, pokud máte k dispozici špičkovou zvukovou aparaturu a multimediální obsah s adekvátní technickou kvalitou zvuku.

Tedy třeba hudbu v bezztrátovém formátu FLAC , filmy na DVD či Blu-ray a podobně. Nejprodávanější sestavy reproduktorů či reproduktory integrované v televizoru si ovšem zpravidla „nezaslouží“ špičkovou samostatnou zvukovou kartu. Dnes jejich maximální potenciál dovede zužitkovat základní deska.

V nabídce maloobchodů jsou ve všech směrech nejlépe vybavené základní desky určení pro herní počítače, ovšem jejich možností lze efektivně využít i v neherním HTPC. Pro takové základní desky je běžný optický digitální výstup S/PDIF. Bez problémů podporují zvukovou sestavu 5.1 či 7.1. Mnohé herní základní desky z hlediska zvuku přebírají funkce obvyklé pro vyspělé samostatné zvukové karty.

Investovat do zvukové karty má tedy smysl jedině při výběru špičkového drahého modelu k opravdu kvalitní zvukové aparatuře při dostupnosti multimediálního obsahu s neznehodnoceným zvukem. Pokud se ovšem chystáte přehrávat převážně filmy stažené z Internetu, tak je nákup samostatné zvukové karty vyloženě vyhazováním peněz z okna.

Nákup samostatné síťové karty pro HTPC je takřka za všech okolností nesmyslný. Síťové adaptéry základních deset jsou dostatečně spolehlivé a běžně podporují vysokou přenosovou rychlost 1 Gbit/s. Zejména herní základní desky mají síťové adaptéry na opravdu vysoké úrovni kvůli hraní her s přáteli v rámci lokální sítě nebo hraní internetových her.

Někomu by samozřejmě mohla chybět WiFi konektivita, pro kterou je třeba skutečně zakoupit samostatnou síťovou kartu podporující WiFi. Ovšem obecně platí, že každé stacionární zařízení by k domácí počítačové síti mělo být připojeno klasicky kabelem. Ten skýtá vyšší spolehlivost i rychlost. Méně rychlou a spolehlivou bezdrátovou technologii je vhodné ponechat mobilním a přenositelným zařízením, kde výhody (zejm. mobilita) převyšují nad zápory (rychlost, spolehlivost). 


Zdroj: TP-Link

Podporu WiFi lze do HTPC doplnit díky miniaturnímu a adaptéru TP-Link TL-WN725N pro USB 2.0

Podpora WiFi se v HTPC vyplatí jedině pro přímé připojení jiného zařízení. Pak ale postačí bezdrátový adaptér do čelního portu USB 2.0, který je tak malý, že prakticky vypadá jako pouhá záslepka portu. Obdobně lze do HTPC doplnit podporu technologie Bluetooth třeba pro připojení bezdrátových sluchátek, přes která jinak posloucháte hudbu ze svého chytrého mobilu.

Ovládání HTPC z křesla či pohovky

Pro základní obsluhu multimediálních funkcí postačí dálkový ovladač, který je obvyklým příslušenstvím k lepším skříním HTPC nebo prakticky ke všem televizním kartám. Ovšem HTPC je přece jen počítač, takže pokud jej budete chtít i tak využívat, potřebujete speciální periférie. Samozřejmě, že lze použít klasickou myš a klávesnici, ovšem s jejich používání v obýváku to z praktického hlediska nebývá jednoduché.

Naštěstí existuje pestrá paleta řešení. Tradiční myš vyžadující pevnou rovnou plochu může nahradit tzv. fly-mouse (air-mouse). Jde o speciální zařízení, které umožňuje pohybem ve volném prostoru ovládat kurzor myši na obrazovce. Může jít o samostatné zařízení (např PoV Air Mouse) nebo funkcionalitu dálkového ovladače či miniaturní klávesnice.


Zdroj: Point of View

PoV Air Mouse je „létající myš“ kombinovaná s laserovým ukazovátkem. Hodí se tedy i pro prezentace.

Zejména zahraniční e-shopy nabízejí řadu těchto zařízení, ovšem pozor na produkty „bezejmenných“ asijských výrobců. Cenově jsou atraktivní, ale jejich přesnost snímání pohybu ve volném prostoru je často žalostná. Rozhýbat kurzor myši je jedna věc. Přesně s ním operovat v uživatelském rozhraní určeném pro tradiční počítače a klasické myši je věc druhá.

Z ergonomického hlediska navíc tyto „létající myši“ nejsou vhodné pro delší používání.  Časem z „máchání“ rukou ve vzduchu bude bolet přinejmenším zápěstí. Pokud potřebujete myš využívat na HTPC delší dobu, vaše zápěstí ocení touchpad. Z klávesnic pro HTPC jeho obdobu nabízí třeba bezdrátová klávesnice Logitech diNovo Mini, která se bohužel dnes už jen doprodává.


Zdroj: Logitech

Logitech diNovo Mini je klávesnice určená výslovně k HTPC.

Což je škoda, protože díky svým rozměrům určitě nebude v obýváku překážet. Má praktický odklápěcí kryt, díky němuž se na klávesy a zejména mezi ně v době nepoužívání klávesnice zbytečně nepráší. Ovšem pro psaní delších textů kvůli svým rozměrům není tato klávesnice vhodná. O HTPC se sice obecně neuvažuje jako o počítači na práci, ovšem krása konceptu HTPC je v tom, že může efektivně posloužit jako další plnohodnotný počítač v domácnosti.

Pak se může hodit klávesnice Logitech Wireless Touch Keyboard K400, která má tradiční velké klávesy s běžným rozložením, ovšem navíc také touchpad. Bez problémů si ji lze položit na konferenční stolek nebo na klín. Samozřejmě je bezdrátová, jak vyplývá z jejího názvu. Kdo je zvyklý na touchpad z přenosného počítače, nebude mít problém prostřednictvím této klávesnice pracovat na HTPC jako na kterémkoliv jiném osobním počítači.


Zdroj: Logitech

Klávesnicí Logitech Wireless Touch Keyboard K400 si lze položit na klín a HTPC proměnit v pracovní počítač.

Touchpad lze dnes ovšem koupit také samostatně. Pravda je, že moderní operační systémy spíše potřebují myš než klávesnici. Klávesnici lze eventuálně v případě potřeby použít virtuální podobně jako v chytrých mobilech či tabletech. Ovládat ji pak lze právě pomocí touchpadu. Atraktivní je například model Logitech Wireless Rechargeable Touchpad T650, který nabízí nadstandardně velkou plochu a podporu dotykových gest.


Zdroj: Logitech

Logitech Wireless Rechargeable Touchpad T650 je samostatný touchpad s podporou dotykových gest pro Windows 8.

To jsou ovšem jen příklady vhodných periférií pro HTPC. Těch je na trhu obrovské množství. HTPC totiž v mnoha ohledech potřebují podobnou klávesnici či alternativu za myš jako tablety. Vzhledem k jejich popularitě většina tradičních výrobců periférií pro osobní počítače se pustila do produkce příslušenství pro tablety, které lze v řadě případů dobře uplatnit i v kombinaci s HTPC.

Na ovládacích perifériích se nevyplatí šetřit, což neplatí jen pro HTPC. Cena je totiž úměrná kvalitě. Dražší modely nenabízejí jen pohodlnější ovládání, ale také vyšší ergonomii, která může při dlouhodobém používání zabránit zdravotním problémům. Dražší periférie pro HTPC pak nabízejí různé zdánlivé maličkosti, které ale na pohodlném ovládání HTPC v praxi mají velký podíl.

Operační systém a vhodný software

Snížit pořizovací náklady lze využitím některé z bezplatných linuxových distribucí, ale úspora se může méně technicky zdatným uživatelům krutě vymstít. Linux se používá nanejvýš na dvou procentech osobních počítačů, takže není překvapením, že většina výrobců hardwaru pro osobní počítače jej ignoruje. Uživatelská základna je tak malá, že se nevyplatí na ní brát zřetel.

Linux je ovšem na osobních počítačích použitelný, protože se s většinou hardwaru popasuje svépomocí bez oficiálních ovladačů přímo od výrobců daných komponent.. Nicméně k HTPC patří řada hardwarových specialit a nestandardních funkcí, kterým už obecné ovladače nestačí. Je proto lepší zvolit široce podporovaná MS Windows, která lze k hardwaru na sestavení počítače pořídit za cca 2000 Kč (OEM licence).

Aktuální otázkou ovšem je, jestli raději zvolit velmi oblíbená Windows 7 nebo kontroverzní Windows 8. Odpověď možná leckoho překvapí, ale pro HTPC se lépe hodí Windows 8. Jejich nové prostředí Modern UI (dříve známé jako Metro) sice bylo navrženo s ohledem na tablety, ovšem osvědčuje dobře poslouží i na televizní obrazovce na rozdíl od klasického rozhraní, které je ovšem i ve Windows 8 nadále k dispozici.


Zdroj: Microsoft

Operační systém Windows 8 s prostředím Modern UI nebyl přijat zrovna pozitivně, ale pro HTPC je zajímavou volbou.

Dívat se z bezprostřední blízkosti na malý displej tabletu je prakticky totéž jako sledovat  velkou televizní obrazovku z předepsané vzdálenosti (při nastavení FullHD rozlišení). Právě proto prostředí Modern UI navržené pro tablety je vhodné i pro HTPC. Text je dobře čitelný a symboly dobře viditelné i z větší vzdálenosti.  Ovládací prvky jsou dostatečně velké i pro méně přesné ovládání pomocí touchpadu či „létající myši“.

Stejné je to s aplikacemi pro nové prostředí Modern UI. Pokud si nechcete nyní kupovat Windows 8, když mají na podzim vyjít nová Windows 8.1, pak vězte, že pro uživatele Windows 8 půjde o bezplatnou aktualizaci. Háček je skrytý někde jinde. Windows 8 oproti vybraným edicím Windows XP, Windows Vista a Windows 7 nedisponují předinstalovanou aplikací Windows Media Center.

Jde přitom o jedno z nejpopulárnějších řešení pro HTPC k obsluze televizních i záznamových karet, přehrávání optických médií i multimediálních souborů či prohlížení fotek. Za víceméně symbolických deset dolarů lze ovšem Windows Media Center dokoupit i do Windows 8 Pro (to je vyšší ze dvou maloobchodně dostupných edic).

Vyřazení aplikace Windows Media Center z výbavy Windows 8 je prezentováno jako krok ke snížení nákladů (tvůrce systému musí za některé použité technologie platit licenční poplatky třetím stranám). Za Windows Media Center si podle nové strategie tedy mají zaplatit jen ti uživatelé, kteří jej skutečně potřebují. Ovšem Windows Media Center má zdatné bezplatné konkurenty.

Tím nejvyspělejším je dnes zřejmě XBMC. Další možnou volbou je MediaPortal.  Prodlužovat článek výčtem jejich funkcí je zbytečné, když jsou jasně a stručně vypsané na odkazovaných stránkách jednotlivých programů. Windows Media Center, XBMC i MediaPortal mají své věrné uživatele, kteří daný program považují za nejlepší možná pro HTPC. To jen potvrzuje, že obecně nejlepší řešení neexistuje.

Nebojte se experimentovat, než si najdete svého favorita. Každé řešení má něco do sebe. Pro výrobce televizních a záznamových karet je prioritní hladká spolupráce jejich produktů s Windows Media Center vzhledem k tomu, že toto řešení bylo dlouhá léta součástí vybraných edic MS Windows. XBMC vedle mnoha jiných benefitů zaujme aplikací pro dálkové ovládání přes chytrý mobil či tablet prostřednictvím domácí počítačové sítě.

Podobně by šlo pokračovat ještě mnoho odstavců. Je tu však i další software, který se může v HTPC hodit. Například zpoplatněný program CyberLink PowerDVD sice nepodporuje televizní karty, ale pro přehrávání filmů a hudby se řadí k absolutní špičce, přičemž rovněž má aplikaci pro dálkové ovládání z chytrého mobilu či tabletu. Jejich dotykový displej může posloužit k emulování myši nejen pro potřeby PowerDVD.

Dalším atraktivním softwarem je Nero. Dříve šlo o populární program pro vypalování dat na optická média. Dnes se jedná o komplexní balíček nástrojů pro zpracování multimediálního obsahu, který se může hodit nejen při úpravách domácího videa či digitalizaci analogových záznamů. Rovněž nabízí nástroje pro utřídění sbírky filmů, seriálů, hudby či fotek, popřípadě jejich archivaci

Námětů k přemýšlení pro softwarové vybavení svého HTPC tedy do začátku máte dost. Tím končíme seriál, který měl být srozumitelné představení konceptu HTPC a orientačním rádcem pro výběr vhodných komponent k sestavení HTPC. K některým tématům, kterých jsme se v tomto seriálu jen letmo dotknuli, se určitě brzy vrátíme.

Anketa

Uvítali byste podrobné články o multimediálních programech pro HTPC?

Jirka Macich

Jiří Macich ml.

Autor je nezávislý novinář a publicista věnující se informatice, elektronice a telekomunikacím. V těchto oborech i podniká. S redakcí DigiZone.cz spolupracuje řadu let. Píše o technologických tématech a nyní také moderuje zdejší diskuse a fórum.

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 7. 2013 21:54