průvodce digitální domácností / přináší DigiZone.cz

HTPC: vybrat skříň je umění, ale námaha stojí za to

Skříň (case) je pro HTPC, multimediální počítač nahrazující černou spotřební elektroniku, jednou z nejdůležitějších součástí. Poradíme vám, co vše zvážit při jejím výběru.

Druhý díl seriálu o HTPC v digitální / chytré domácnosti a jeho návrhu (sestavení) věnujeme výhradně výběru vhodné skříně. Zvolit vhodnou skříň (case) je u HTPC podstatně důležitější než u běžného stolního PC. Kdo na stolní počítač nemá vysoké nebo nestandardní nároky, zpravidla se spokojí téměř s každou skříní, která mu vyhovuje cenově. U HTPC je ovšem třeba vybírat opravdu pečlivě a smířit se třeba i s tím, že samotná skříň bude nejdražší hardwarovou součástí HTPC.

HTPC se jako universální zařízení pro multimediální využití nahrazující různou černou elektroniku zpravidla instaluje v obýváku k televizoru. Je tedy třeba zohlednit hned několik faktorů, které skříň musí splňovat. Neporadíme vám konkrétní skříň a její příslušenství, protože každý si může HTPC sestavit podle svých představ, což je jedna z výhod HTPC oproti klasické černé elektronice.

Poradíme vám však, o čem při výběru skříně přemýšlet a co vše vzít do úvahy. Namátkou jde o vnější i vnitřní velikost, interní uspořádání, počet externích a interních šachet, podporovaný formát základní desky, přítomnost napájecího zdroje, předinstalované ventilátory a možnost jejich výměny, vlastní displej anebo dálkové ovládání.

Na velikosti záleží, skříň nesmí být malá ani velká

U velikosti bude nutné udělat kompromis. Skříně přímo určené pro HTPC jsou orientované horizontálně, nejde o klasickou věž. Obecně bývají oproti skříním klasických stolních počítačů menší, ale stále mají větší rozměry než jakákoliv černá spotřební elektronika. Především jsou i přes vertikální orientaci výrazně vyšší a také po instalaci všech nezbytných komponent mají i větší hmotnost.


Zdroj: Silver Stone

Skříň speciálně určená pro HTPC s dotykovým displejem.

Skříň HTPC může kolidovat s nábytkem. Kdo má televizor instalovaný v nějaké obývákové stěně, bude si muset přeměřit velikost poliček určených právě pro černou elektroniku, kam by bylo vhodné HTPC umístit. Navíc je potřeba počítat s nějakou rezervou, aby kolem HTPC mohl proudit vzduch a efektivně fungovalo jeho chlazení. Kvůli chlazení není moudré HTPC uzavřít do nějaké skříňky, takže je třeba myslet i na design.

Důvodem, proč HTPC nelze uzavřít do skříňky, ovšem není jen chlazení. Má-li mít displej na skříni HTPC smysl, musí být viditelný. Když by bylo nutné otevírat kvůli přístupu k němu vždy nějakou skříňku, tak už rovnou lze koupit levnější case bez displeje a kvůli každé drobnosti zapínat televizor suplující klasický monitor. Navíc dálkové ovladače obvykle využívají IR technologii, která vyžaduje přímou viditelnost zařízení.

To by bylo možné vyřešit externím IR čidlem vyvedeným ze skříně, ovšem pak je nezbytné si v ní vyrobit otvor, kudy čidlo bude vyvedeno ven. Elegantnější možností jsou dálkové ovladače využívající RF technologii, ale ty jsou o dost dražší, takže aby se kvalitní HTPC skříně ještě více neprodražily, tak tato technologie se v základní výbavě téměř vůbec nepoužívá.

Samozřejmě je tu také možnost IP ovládání, tedy prostřednictvím místní počítačové sítě nebo oklikou přes internet např. díky aplikaci pro chytrý mobil či tablet, ovšem ne vždy lze takto HTPC ovládat – záleží na použitém softwaru. Možnostem ovládání se budeme věnovat v jednom z dalších dílů. Každopádně při výběru dálkového ovladače využívající IR technologii nelze HTPC uzavřít do skříňky, a není to dobrý nápad ani z hlediska efektivního chlazení.

V neposlední řadě je nutné počítat s hmotností HTPC. Tedy hlavně u levného nábytku, kde místo poctivého dřeva je použita jakási směs slisovaného papíru a pilin. Pokud polička pro HTPC nemá dostatečné vyztužení, může se prohýbat a člověk nikdy neví, co to s nábytkem časem provede (např. zkřížení dvířek). To vše by ale nemělo být důvodem k hledání co nejmenší skříně pro HTPC, jak si vysvětlíme dále.

Se zdrojem nebo bez? A pro jaké základní desky?

Počítačové skříně se prodávají s napájecím zdrojem i bez napájecího zdroje. Ten slouží k napájení všech interních komponent, tudíž by se mohlo zdát logické, že je lepší koupit skříň rovnou se zdrojem, který pro ni vybral výrobce. Není to ovšem vždy pravda. Pro HTPC existují mnohdy lepší zdroje, než které do nich instalují výrobci.

Ti samozřejmě nechtějí vyšroubovat cenu HTPC skříně na takovou úroveň, že i přes všechny její nesporné kvality by si ji nakonec koupilo jen pár nadšenců. Výrobce by následně prodělal nebo by musel cenu ještě zvednout, ovšem to už by odradilo i ty nadšence. Zdroj ve skříni přímo určené pro HTPC tedy nemusí být zrovna tím ideálním zdrojem pro HTPC.

Lze jej považovat za nějaké výchozí minimum, které si ale u kvalitního HTPC bude chtít uživatel určitě (nechat) vyměnit, takže je lepší neplatit za něco, co se bude demontovat. Vhodnější je koupit skříň bez zdroje. Pak je možné porozhlédnout se po nějakém kompaktním, který ušetří prostor ve skříni a umožní zvýšit proudění vzduchu v jejích útrobách, čímž roste efektivita chlazení.

Méně konvenčním, ale praktickým řešením může být využití převodníku pro napájení HTPC nabíječkou pro přenosné počítače. Takové vyrábí třeba firma Logic Supply. Pokud je HTPC složeno z energeticky méně náročných komponent (což neplatí pro HTPC určené i k hraní her), pak je to jedno z možných řešení. Zdroj pak nahrazuje jen několik kabelů. Jejich nedostatek lze řešit různými rozbočovači, jejichž cena se pohybuje v řádu nanejvýš desítek korun.


Zdroj: Logic Supply

Konvertor umožňující nahradit v HTPC klasický napájecí zdroj pro stolní počítače za nabíječku pro notebooky.

Případně je možné zvolit zdroj s pasivním chlazením, aby se v HTPC netočil další ventilátor, ale bylo dost energie pro všechna zařízení. Pasivní chlazení využívá vysoce teplovodivé kovové prvky, které jen díky fyzikálním zákonům odvádějí tepelnou energii dál do útrob skříně, kde ji odsaje ven jeden hlavní ventilátor, který musí být přítomný tak jako tak pro zajištění proudění vzduchu uvnitř skříně. Takové zdroje jsou ovšem právě kvůli kovovým prvkům pasivního chlazení poměrně velké.

To je eventuálně třeba zohlednit při výběru skříně. Teoreticky by pro HTPC postačovala menší skříň vyhovující standardu MicroATX. Ovšem tím se výrazně zúží počet napájecích zdrojů a základních desek, z nichž lze vybírat. Kdo opravdu nepotřebuje klást velký důraz na co nejmenší velikost a hmotnost HTPC, měl by si raději vybrat skříň vyhovující standardu ATX. Pak je větší výběr komponent, které lze při stavbě HTPC použít.

Ke zdroji se sluší ještě dodat, že udávaná wattáž neznamená, že zdroj tolik skutečně spotřebuje v reálném provozu. Jde o maximum, které zdroj podporuje. Osobně mám v HTPC určeném původně i na hry 550W zdroj, ale HTPC si v průměru vystačí s 250 W, přičemž průměr ještě zvedá hraní her, kdy svého času poměrně výkonné grafické karty mají nezanedbatelnou spotřebu.

Není příliš moudré s vidinou úspor kupovat slabší zdroj a pak riskovat nestabilitu HTPC kvůli nedostatečnému napájení. Lepší je nevyužitý potenciál než nedostávající se energie pro řádný chod HTPC. Obecně lze říci, že pro neherní HTPC by se značnou rezervou měl postačovat 300W zdroj, ovšem kdo se v problematice příliš nevyzná, ať raději kvůli dalším neméně důležitým parametrům zdroje výběr svěří odborníkovi.

Ventilátory dodané ke skříni je vhodné vyměnit

Většina počítačových skříní včetně těch určených konkrétně pro HTPC je vybavena několika ventilátory pro základní cirkulaci vzduchu, kdy mají tím chladným nasávaným z místnosti ochlazovat komponenty a ohřátý jej následně vyvádět ven ze skříně. Dobře chlazené výkonné stolní počítače proto vydají skoro bez nadsázky za radiátor ústředního topení. Ale podobně dovede „topit“ i souprava více kusů černé spotřební elektroniky.

Přestože výrobci skříní vždy slibují tiché a účinné ventilátory, zpravidla zůstává jen u slibů (čest výjimkám). Koupit skříň bez základních ventilátorů je skoro nemožné, takže je vhodné zajímat se o možnost jejich výměny. Tradiční 80mm, 120mm nebo 140mm ventilátory by ale neměl být problém vyměnit. Například za ventilátory rakouského výrobce Noctua. Jeho ventilátory obecně patří k nejdražším na trhu, ale jsou opravdu špičkové po všech stránkách.


Zdroj: Noctua

Ventilátor s anti-vibračním uchycením pro snížení hlučnosti.

Díky patentovanému tvaru lopatek jsou i při nižším počtu otáček a tedy nižší provozní hlučnosti účinnější než stejně velké ventilátory konkurenčních výrobců. K tichému chodu přispívá skutečnost, že je lze uchytit na gumové kolíky, takže pruží, díky čemuž své vibrace nepřenášejí na skříň a nevzniká tak uším nepříjemná rezonance. Navíc mají delší životnost, takže se opravdu vyplatí.

 „Aby se nám potom ty králíky do toho vešli“

Větička Heleny Růžičkové z filmu Slunce, seno, erotika v přeneseném smyslu vystihuje největší dilema při výběru skříně pro HTPC. Je potřeba zvolit takovou, aby do ní bylo možné instalovat všechny plánované komponenty. Částečně to usnadní výběr skříně vyhovující standardu ATX. Ovšem nelze myslet jen na velikost zdroje a základní desky.

Důležitý je i počet interních a externích šachet a počet podporovaných rozšiřujících karet. Interní a externí šachty jsou dvojího typu: 3,5“ (nejčastěji používané pro běžné pevné disky) a 5,25“ (zpravidla používané pro optické mechaniky). Externí šachta je přístupná zvenčí, interní nikoliv, takže třeba do 3,5“ interní šachty nelze instalovat čtečku paměťových karet, protože by se nebylo jak dostat k jednotlivým vstupům pro karty.


Zdroj: LG

Interní Blu-ray mechanika do externí 5,25" šachty.

Kolik šachet je tedy u HTPC potřeba? Přinejmenším jedna 5,25“ externí pro Blu-ray mechaniku, jedna 3,5“ externí šachta pro čtečku paměťových karet a jedna 3,5“ interní šachta pro pevný disk. Ovšem z hlediska možností rozšiřitelnosti HTPC o další zařízení a potažmo funkcionalitu platí, že čím více šachet skříň bude mít, tím lépe. Byť se pro všechny nemusí najít uplatnění hned.

Například jednu 5,25“ šachtu lze využít pro instalaci klasického 3,5“ pevného disku s pomocí antivibračních lyžin, na kterých bude disk zavěšen. Tím lze výrazně omezit hlučnost plynoucí z jeho chodu. Klasický pevný disk má pohybující se mechanické součástky, z nichž se při klasické instalaci do 3,5“ šachty mohou přenášet vibrace na plechovou skříň, což obdobně jako u ventilátorů vede k nepříjemné hlučnosti.


Zdroj: Scythe

Anti-vibrační sada pro uchycení 3,5" disku v 5,25" šachtě

Navíc v 5,25“ šachtě je kolem 3,5“ disku více prostoru pro efektivnější proudění vzduchu za účelem lepšího chlazení. Externí šachy mají záslepky, za které lze instalovat interní komponenty, takže skříň kvůli tomuto způsobu instalace pevného disku nutně nemusí mít interní 5,25“ pozici, která je u skříní pro HTPC dosti vzácná.

Výběru disku resp. disků se ještě budeme věnovat v dalších dílech seriálu, takže otázku šachet v tomto ohledu prozatím necháme otevřenou. Ovšem je třeba zjistit, jestli a jaké porty má skříň již vyvedeny do svého čela. Pokud chybí některý klíčový, bude nutné dokoupit panel do 3,5“ nebo 5,25“ externí šachty s požadovanými porty.

Vyvádění kabelů ze zadní strany počítače externě není u HTPC zrovna praktické a ani estetické. Přitom přítomnost alespoň USB rozhraní na čelní straně není klíčová jen pro připojování flash disku, digitálního fotoaparátu, digitální videokamery a dalších podobných zařízení. Někdy je nutné do čelní části zapojit přijímače bezdrátových periférií.

Při zapojení do některého ze zadních portů totiž může být bezdrátové spojení nekvalitní a o pohodlném ovládání pak nelze hovořit. Totéž platí třeba i o Bluetooth adaptéru, který umožní k HTPC připojit bezdrátová sluchátka např. pro noční sledování filmů či seriálu bez obtěžování zbytku rodiny.

Kvalitní Bluetooth sluchátka zpravidla v místnosti mají dostatečný bezdrátový dosah, takže není třeba kupovat žádná speciální. Pokud netoužíte třeba po efektu prostorového zvuku, lze používat sluchátka pro chytrý mobil i v kombinaci s multimediálním počítačem. Jestliže se jedná o head-set (tedy sluchátka s mikrofonem), poslouží i pro hovory přes Skype a další podobné internetové služby.


Zdroj: Creative

Sluchátka pro poslech hudby i realizování hovorů, která lze bezdrátově přes Bluetooth připojit k HTPC i mobilu.

To jsme ovšem odbočili. Zpět k nárokům na vnitřní prostor skříně HTPC. Vedle šachet je důležitý také počet pozic pro rozšiřující karty, které budou zapojeny do základní desky. Funkcionalitu zvukové, síťové i grafické karty dnes přebírají základní desky na poměrně obstojné úrovni. Pro herní HTPC ovšem bude potřeba přinejmenším jedna klasická výkonná grafická karta, která kvůli chladiči může zabrat i dvě pozice.

Další nutnou rozšiřující kartou v HTPC je minimálně jedna televizní karta s jedním či více TV tunery. Kdo chce najednou přijímat více forem digitálního vysílání, bude potřebovat i odpovídající počet televizních karet s vhodnými TV tunery. Pro nahrávání z externího zdroje (např. set-top-boxu kabelové televize) jsou nutné patřičné vstupy.

Televizní karty sice velmi často mají kompozitní vstupy, ale pro pravidelné nahrávání z externího zdroje je lepší tzv. střihová resp. záznamová karta, která má i další vstupy včetně třeba HDMI. Navíc vyspělejší modely disponují IR vysílačem, takže mohou ovládat externí zdroj, aby si třeba za účelem provedení naplánovaného nahrávání televizního pořadu zvolily správný kanál.

Pak je dobré vždy mít rezervu pro instalaci nějakého řadiče ve formě rozšiřující karty pro základní desku. V případě HTPC tak lze třeba časem doplnit podporu novějších verzí různých rozhraní, které samotná základní deska nepodporuje. Dnes se takto doplňuje například USB 3.0 nebo SATA III. Řadič ve formě rozšiřující karty navíc může zastoupit poškozený řadič na základní desce. Lze tak i přes poruchu části základní desky prodloužit životnost HTPC.

Mnohdy je totiž výměna základní desky spojená i s nutností zakoupit přinejmenším nový procesor, protože nové desky již nejsou kompatibilní se staršími procesory. Na nekompatibilitu lze narazit i u operační paměti. Pokud tedy na desce selže např. pouze řadič USB portů a jiné problémy nevykazuje, je možné si nákupem řadiče ve formě rozšiřující karty za několik stokorun odložit větší investici do přestavby HTPC.

Displej nemá být jen na ozdobu

Levné skříně pro HTPC mají displeje zpravidla jen na ozdobu. Podstatně přínosnější jsou displeje, které do svých skříní instaluje společnost Silver Stone. V současnosti jde o jednoho z největších výrobců skříní pro HTPC (mnoho firem totiž jejich výrobu omezilo či zcela zrušilo pro malý zájem), v jehož portfoliu je díky praktickému filtru na webu společnosti radost vybírat.

Skříně mají dotykový displej, díky němuž lze HTPC obsluhovat i bez zapnutí televizoru suplujícího monitor. Případně je možné použít dálkové ovládání dodávané ke skříni. Displej umožňuje například plně ovládat přehrávání hudby. Pokud má HTPC vlastní reproduktorovou soustavu, není vůbec nutné zapínat televizor.

Kdo chce opravdu kvalitní skříň pro HTPC, tomu lze značku Silver Stone jedině doporučit. Displeje jsou na velmi vysoké úrovni. Dokonce mohou i zobrazovat fotky nebo přehrávat videa, ale to není při jejich velikosti zrovna praktické, když kousek vedle je televizor. Ovšem třeba pro zkontrolování úspěšného nahrání pořadu displej postačí.

Content


Zdroj: Silver Stone

Vyspělý dotykový displej na skříni pro HTPC značky Silver Stone pro ovládání HTPC bez nutnosti zapínat vždy televizor.

Dálkové ovladače, které Silver Stone dodává ke svým skříním, jsou kvalitní. Snesou srovnání třeba s ovladači k domácímu kinu. Nejde o žádné „šunty“, které někteří výrobci přikládají k televizním kartám. Poslouží pro kompletní ovládání multimediálních funkcí HTPC díky podpoře programu Windows Media Center a zpravidla rovněž dobré kompatibilitě s vyspělejšími alternativami.

To je z druhého dílu vše. V tom příštím si blíže popíšeme, jaké komponenty si do HTPC vybrat, aby mělo přiměřený výkon a dokázalo splnit vše, co dnes lze od HTPC žádat. Vrátíme se tedy ještě i k tématům, která jsme otevřeli v tomto článku: výběr a instalace pevného disku (resp. pevných disků), volba různých karet pro zpracování multimediálního obsahu, kvalita hardwaru integrovaného na základní desce a podobně.

Jirka Macich

Jiří Macich ml.

Autor je nezávislý novinář a publicista věnující se informatice, elektronice a telekomunikacím. V těchto oborech i podniká. S redakcí DigiZone.cz spolupracuje řadu let. Píše o technologických tématech a nyní také moderuje zdejší diskuse a fórum.

21 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 8. 2013 14:52