průvodce digitální domácností / přináší DigiZone.cz

HTPC: vysoký výkon není vždy žádoucí

HTPC, multimediální počítač nahrazující černou spotřební elektroniku, nepotřebuje žádný extrémně vysoký výkon. Při výběru komponent jsou často důležitější jiné aspekty. Jaké?

V již třetím pokračování seriálu HTPC do digitální domácnosti se blíže zaměříme na výběr komponent pro speciální osobní počítač, který má nahradit celou řadu zařízení spadajících do kategorie klasické černé spotřební elektroniky. V minulém díle jste si mohli přečíst, jak si vybrat vhodnou skříň (case) pro HTPC a související příslušenství (napájecí zdroj, základní ventilátory).

Teď je načase věnovat se dalším komponentám, které do skříně patří, aby výsledné HTPC skutečně nabídlo všechny možné benefity, kterým byl věnován hned úvodní díl seriálu. Zároveň je třeba volit tak, aby se neprojevily některé neduhy HTPC, resp. PC obecně, o nichž jste si též mohli přečíst v prvním díle tohoto seriálu.

Má být HTPC výkonným počítačem?

HTPC je z výkonnostního hlediska a samozřejmě i z hlediska zaměření multimediální počítač, který je zhruba někde na půl cesty mezi klasickým základním počítačem pro běžnou kancelářskou činnost a počítačem, jenž má sloužit primárně pro hraní her. Samozřejmě, že si lze postavit i takové HTPC, které bude určeno pro náruživé hráče, ale to už přináší určité komplikace.

Samozřejmě se zvýší pořizovací cena, ovšem v případě HTPC hlavní problém představuje zajištění účinného chlazení. Problém vzniká nedostatkovým prostorem uvnitř skříní pro tento typ osobních počítačů. Navíc HTPC by muselo být skutečně velmi výkonné a dobře vyladěné, aby souběžně zvládlo hraní moderní hry a bezproblémové nahrávání třeba i několika televizních pořadů naráz.

Lépe se jeví kombinace HTPC a herní konzole. Od napsání odkazovaného článku vývoj konzolí další generace nabral na obrátkách. Microsoft představil nový Xbox One dříve, než se očekávalo. Na trhu se má objevit v letošní předvánoční sezóně. Konkurenční Sony jistě bude chtít srovnat krok a svůj již dříve představený PlayStation 4 uvést v přibližně stejnou dobu.


Zdroj: Microsoft

Ne, toto opravdu není archivní foto VHS přehrávače z 80. let, ale nástupce herní konzole Xbox 360, nový Xbox One.

Lze očekávat, že s příchodem nové generace herních konzolí skokově klesne cena i současných modelů (Xbox 360 a PlayStation 3), se kterými si půjde i nadále užít spoustu zábavy. Vzhledem ke všemu uvedenému se zaměříme tedy na neherní HTPC, což ovšem neznamená, že by si na něm rekreační hráči nějakou tu hru občas nemohli zahrát.

Nepůjde ale o žádné „herní dělo“, které má nejvýkonnější procesor na trhu, kombinuje výkon dvou až tří grafických karet a operační paměti má na rozdávání. Naopak se bude jednat přiměřeně výkonný multimediální počítač optimalizovaný pro co nejnižší provozní hlučnost i energetickou spotřebu, jak to jen současné technologie a koncept HTPC umožňují.

Procesor: přílišný výkon může škodit

Jestliže HTPC nemá být určeno i k hraní her, je zbytečné sahat po příliš výkonném procesoru. Z aktuální nabídky na trhu postačí například zástupce produktové řady Intel Core i3 třetí generace (Ivy Bridge). Z výkonnějších procesorů pak třeba reprezentant vyšší řady Intel Core i5 rovněž třetí generace (Ivy Bridge).

Tyto procesory pro potřeby HTPC poskytují více než dostatečný výkon, ale zároveň nemají až tak vysokou energetickou spotřebu (tedy na poměry architektury x86/x64). Zároveň i při značném vytížení vyzařují méně tepla než jejich výkonnější příbuzní. Obojí je pro HTPC důležité, pokud se má optimalizovat jeho energetická spotřeba a snížit provozní hlučnost.


Zdroj: Intel

Běžné výkonnostní požadavky HTPC bez problémů uspokojí procesor z řady Intel Core i3 třetí generace. Do výkonnějšího HTPC lze zvolit zástupce produktové řady Intel Core i5.

Právě teplo vyzařované jednotlivými komponentami určuje nároky na chlazení. Čím vyšší nároky, tím větší hlučnost ventilátorů sloužících k ochlazování komponent a odvádění teplého vzduchu ze skříně HTPC do okolního prostředí. Nerespektovat tyto nároky poddimenzováním výkonu ventilátorů může v krajním případě vést k poškození hardwaru nebo přinejmenším k nestabilitě HTPC a snížení životnosti jeho komponent.

Společnost Intel již ke svým procesorům dodává v rámci tzv. boxového balení rovnou i chladič s ventilátorem pro ochlazování procesoru. Není však žádným tajemstvím, že tyto tzv. boxové chladiče nepředstavují zrovna nejefektivnější řešení chlazení procesoru. Doporučit lze tedy jeho výměnu za některý z nízkoprofilových chladičů pro procesor rakouské značky Noctua. 

Její nízkoprofilové chladiče pro procesory se vejdou do počítačových skříní pro HTPC, byť tak na obrázcích nevypadají. Zároveň díky kombinaci pasivního chlazení s tichými ventilátory poskytují vynikající chlazení prodlužující životnost procesoru, ovšem při výrazně menším provozním hluku oproti tzv. boxovým chladičům.

K výše jmenovaným procesorům lze z aktuální nabídky doporučit třeba chladič Noctua NH-L12, který je přímo určen pro HTPC a podporuje všechny dnes běžně používané patice moderních procesorů a základních desek. Poskytne opravdu výkonné chlazení procesoru při minimální hlučnosti a díky nízkoprofilovému provedení není třeba se obávat, že by se do přece jen menší skříně HTPC nevešel.


Zdroj: Noctua

Chladič procesoru NH-L12 určený pro HTPC je složen z několika aktivních i pasivních prvků, které ve výsledku poskytnou velmi účinné, ovšem tiché chlazení.

Přestože příliš výkonný procesor pro potřeby neherního HTPC není vhodný (už jen kvůli zbytečně vysoké pořizovací ceně), nelze zase naopak zvolit slabší procesor. Multimediální počítač si poddimenzovaný výkon procesoru nemůže dovolit, pokud má například bezproblémově zpracovávat obraz videa ve vysokém rozlišení, přepočítávat do něj v reálném čase obraz z nižšího rozlišení a v reálném čase rovněž převádět 2D video na 3D video, najednou nahrávat televizní vysílání z více tunerů a podobně.

Kdo chce ušetřit, může sáhnout po druhé generaci procesorů Intel Core v rámci produktových řad i3 a i5 přezdívané Sandy Bridge. Ovšem z technologického hlediska je to krok zpět a nově postavené HTPC si už od svého začátku ponese do budoucna určitý hendikep. Ne, kritický, ale pokrok mezi Sandy Bridge a Ivy Bridge v reálném výkonu, energetické spotřebě a vyzařovaném teplu není zanedbatelný.

Operační paměti není nikdy dost

Operační paměť (RAM) resp. její kapacita je pro výkon HTPC podstatná. Ještě podstatnější než u klasického PC, pokud se má HTPC měřit s jednoduchou spotřební elektronikou, pokud jde o reakční čas. Nedostatečná kapacita operační paměti je kompenzována využitím části kapacity pevného disku, ovšem ten je oproti modulům operační paměti podstatně pomalejší. Rychlost odezvy HTPC se pak snižuje, protože se čeká na zpracování dat z pomalého pevného disku namísto z rychlého modulu operační paměti.

Jaká kapacita operační paměti je tedy pro HTPC přiměřená? To je samozřejmě individuální v závislosti na zvoleném operačním systému a softwaru, ovšem aktuálně lze obecně za přiměřenou kapacitu považovat 8 GB ideálně složenou ze dvou modulů o kapacitě 4 GB. Výkon je pak díky tzv. dvoukanálovému zapojení je o něco vyšší, než kdyby paměť tvořil jediný modul o kapacitě 8 GB.

V případě HTPC se operační paměť využívá i pro funkci time-shift pro pozastavení živého televizního vysílání a pozdější pokračování jeho sledování ze záznamu. Opět se těží z toho, že operační paměť je rychlejší než pevný disk, ovšem pro efektivní reálné využití je třeba její dostatečná kapacita. V případě operační paměti není problém kapacitu ještě zvýšit, aniž by to na HTPC mělo nějaký neblahý vliv, který by stál za zmínku.

Volná kapacita operační paměti se nikdy neztratí. Řada programů, od kterých by se očekávaly minimální hardwarové nároky, mají vysokou spotřebu operační paměti. Například webové prohlížeče. Moderní základní desky podporují jako maximální kapacitu operační paměti obvykle od 24 GB po 32 GB. To jsou už ale hodně vysoká čísla i na herní počítač, který se typově řadí k nejvýkonnějším.

Zpravidla takovou kapacitu využije spíše úzký okruh profesionálů, jako jsou třeba projektanti a architekti. Software pro jejich práci má takové paměťové nároky. Kdo nechce, resp. nemusí na kapacitě paměti u HTPC šetřit, může si dopřát třeba 12 GB (3× 4 GB při tříkanálovém zapojení) nebo 16 GB (2× 8 GB RAM při dvoukanálovém zapojení).


Zdroj: Corsair

Složením operační paměti z více modulů lze dosáhnout vyššího výkonu než při instalaci jediného modulu s vysokou kapacitou.

To už je na poměry neherního HTPC naddimenzovaný výkon, takže s nedostatkem paměti nebude nutné si lámat hlavu. Ale obecně postačí 8 GB. Důležité je také zvolit si spolehlivou značku pamětí, protože vadné moduly operační paměti jsou častou příčinou problémů s počítači. Doporučit lze například Corsair.

Firma Corsair na své výrobky často poskytuje záruční lhůtu nad rámec té zákonem vyžadované (tedy v EU dvouleté). Obecně záruka nad rámec té zákonné poskytované přímo výrobcem nasvědčuje tomu, že výrobce je přesvědčen o dlouhodobější životnosti. To samozřejmě neplatí jen u operační paměť, ale prakticky u jakéhokoliv produktu.

Při výběru paměťových modulů pro HTPC ovšem pozor na pasivní chladiče, které je teď módní na moduly operační paměti instalovat. Ne, že by u výkonných počítačů neměly svůj smysl, ale v HTPC s dobrou cirkulací vzduchu v jeho útrobách nemají až tak podstatný význam a naopak mohou způsobit přinejmenším obtížnou instalaci. Pokud pasivní chladič paměti, tak nějaký základní bez designových výstřelků, které nemají funkční smysl (nicméně design prodává).

Rychlý nebo prostorný pevný disk?

Vybrat vhodný pevný disk pro HTPC představuje určité dilema. Klasické pevné disky (HDD) s technologií magnetické indukce mají velmi příznivý poměr ceny ke kapacitě a nabízejí dostatek prostoru pro uchovávání sbírky oblíbených filmů a seriálů, domácího videa, rodinných fotek a samozřejmě také pro záznam televizního vysílání v té nejvyšší dostupné kvalitě.


Zdroj: Seagate

Klasické pevné disky nabízejí vysokou kapacitu za příznivou cenu, ale to je dnes jejich jediná přednost.

Nicméně klasické pevné disky mají nedostatky, které se zejména u HTPC umocňují. Jde o vyzařované teplo, energetickou spotřebu, provozní hluk a nízký výkon. Rostou tedy nároky na celkové chlazení HTPC, rostou náklady na provoz HTPC, nízký výkon způsobuje mnohé prodlevy při ovládání HTPC a v neposlední řadě pohyblivé součásti HDD přispívají ke zvýšení hlučnosti HTPC.

Jako náhrada běžných pevných disků se v posledních letech vyvíjejí SSD disky. Pokud technickou stránku věci zjednodušíme, tak mají blízko k flash diskům. Jejich výhodou je velmi vysoký výkon (jak z hlediska přenosové rychlosti, tak z hlediska krátké přístupové doby), nulová hlučnost díky absenci pohyblivých částí, výrazně nižší energetická spotřeba a v neposlední řadě netrpí výrazným přehříváním.   

Nejen pro HTPC se tak SSD disky mohou na první pohled jevit jako logická náhrada klasických pevných disků (HDD). Jenže SSD disky mají v současnosti dva velké problémy. Prvním je nepříznivý poměr ceny ke kapacitě a druhým pak omezená životnost kvůli výrazně nižšímu maximálnímu počtu zápisů a přepisů. Obojí se zřejmě časem vyřeší, ale co s tím dnes?

Jednou z možností je do HTPC instalovat SSD i HDD. SSD disk o menší kapacitě (a tudíž levnější) jako systémový, na kterém bude nainstalován operační systém spolu s dalšími programy těžící z vysokého výkonu SSD disku. Klasický pomalejší, leč prostornější pevný disk (HDD) pak poslouží k ukládání tzv. uživatelských dat, tedy hudby, videa, fotek, nahrávek a podobně.

Vhodné je klasický 3,5“ pevný disk ve skříni HTPC instalovat za záslepku do 5,25“ šachty na antivibrační závěsný systém, který zabrání tomu, aby pohyb součástek HDD během jeho činnosti způsoboval nepříjemnou rezonanci zvyšující hlučnost HTPC.  Zároveň má 3,5" disk ve větší šachtě kolem sebe více prostoru pro lepší cirkulaci vzduchu a tedy účinnější chlazení.


Zdroj: Western Digital

Tzv. zelené nebo též ekologické modely běžných pevných disků mají menší provozní hlučnost a nižší energetickou spotřebu.

Doporučit lze některý z modelů označený výrobcem jako zelený či ekologický, který má sníženou energetickou spotřebu. Sice nebude tak výkonný, ale pro nesystémový disk HTPC je rozdíl ve výkonu nepodstatný. Volba značky disku je dnes vcelku irelevantní, protože z globálního pohledu je poruchovost víceméně všude stejná.

SSD disky mají 2,5“ formát. Takovou šachtu ve skříni HTPC nenaleznete, ovšem právě proto většina výrobců přikládá k SSD diskům redukční lišty za účelem instalace do 3,5“ šachty pro klasický pevný disk. Pokud nejsou přibaleny, lze je zakoupit řádově za několik desítek korun. Antivibrační řešení není potřeba, jelikož SSD disky nemají pohyblivé části.


Zdroj: Kingston

K SSD diskům jsou mj. dodávány i redukce pro instalaci do standardní 3,5" šachty pro klasický pevný disk.

Pokud chcete tip na nějakou značku SSD disků, tak se nabízí Intel nebo Kingston, ale do výroby SSD disků se dnes pouští tolik firem a jejich vývoj probíhá natolik živelně, že je spíše lepší si na internetu vyhledat aktuální nezávislé testy nejnovějších modelů. Jde především o to, jaký je rozdíl mezi slibovaným výkonem a reálným výkonem, který v krajních případech u SSD disků může být i několikanásobně nižší.

Vždy však není třeba instalovat dva disky (SSD + HDD). Někdy to ani kvůli fyzickým omezením počítačové skříně pro HTPC, resp. počtu šachet, nelze. Samozřejmě není nutné veškerá multimédia skladovat přímo v HTPC. Využít lze síťového úložiště, což je i lepší, protože pak jsou dostupná i v době, kdy HTPC není v provozu. Síťové úložiště má ještě menší energetickou spotřebu než HTPC, takže může běžet prakticky nonstop.

Nicméně je potřeba počítat s nahrávkami televizních pořadů, které musí být ukládány přímo na disk v HTPC. Do síťového úložiště je lze přemístit až po dokončení nahrávání. Technicky je sice možné za určitých okolností nahrávat přímo do síťového úložiště, ale vzhledem k rychlostním možnostem propojení HTPC a síťového úložiště je to poněkud obskurní, takže většina softwaru pro záznam televizního vysílání ani tuto možnost nepodporuje.  

SSD disky kvůli omezenému počtu zápisů a přepisů nejsou vhodné pro ukládání nahrávek, byť jen dočasně, než budou zhlédnuty a následně smazání anebo přemístěny do síťového úložiště. Životnost libovolného současného SSD disku by se tím rapidně snížila, což při aktuálních cenách není rozhodně žádoucí. Pokud tedy jediný disk do HTPC, tak klasický.

Ovšem je tu možnost také hybridního disku SSHDD kombinujícího technologie SSD i HDD disků. Není to bohužel opět naprosto ideální řešení (zejména z hlediska kapacity), ale při možnosti instalovat pouze jeden pevný disk je to rozumný kompromis. Rychlá část využívající technologii SSD disků může být využita na systémové soubory pro zvýšení výkonu HTPC a prostornější část s technologií běžných HDD pak lze použít třeba k ukládání nahrávek televizního vysílání.

Grafická karta: zvažte dobře, jestli je vůbec potřeba

Samostatná grafická karta v HTPC nemusí být vůbec třeba. Některé procesory z výše jmenovaných produktových řad společnosti Intel mají vlastní grafiku. V kombinaci s vhodnou základní deskou pak lze HTPC s televizorem propojit přes HDMI rozhraní při podpoře FullHD (1080p resp. 1920×1080 pixelů). Tyto grafiky jsou pro neherní potřeby často dostačující.

Výkonnější grafika, tedy samostatná grafická karta, si v neherním HTPC najde uplatnění zejména při enkódování videa, ovšem přispívá jen k rychlejšímu provedení. Podmínkou pro tuto činnost není. Kdo si nechce z HTPC udělat střižnu digitálního videa anebo se nechystá pravidelně konvertovat video mezi různými formáty, může si bez problémů vystačit s grafikou, kterou disponují moderní procesory Ivy Bridge.

Vyloučením samostatné grafiky z HTPC se vyřeší hned několik problémů. Samozřejmě se sníží pořizovací náklady (navýšená cena modelů procesorů s integrovanou grafikou není rovna cenně samostatné grafické karty). V HTPC je rázem více místa pro lepší cirkulaci vzduchu, protože výkonné grafické karty i s chladičem zaberou často hned dvě pozice pro rozšiřující karty.

Na základní desce se uvolní jedna vysokorychlostní sběrnice pro jiné uplatnění. Případně se uvolní i další, protože chladič nasazený na grafickou kartu by přístup k sousední sběrnici fyzicky blokoval, takže by ji nešlo využít. Sníží se také provozní hluk, protože nebude třeba chladit zvlášť grafickou kartu. Pokud by výkon grafické karty později přece jen chyběl, lze ji samozřejmě kdykoliv doinstalovat.

Obecně nemá valný smysl do neherního HTPC instalovat špičkovou grafickou kartu. Když už si nějakou do HTPC pořídit, tak lze bez obav vybírat z modelů do 2000 Kč. Ideálně pak nízkoprofilovou (low-profile), protože toho místa uvnitř tradičních skříní pro HTPC opravdu moc není a každý volný krychlový centimetr je z hlediska proudění vzduchu pro efektivní chlazení k nezaplacení.

I takto levná grafická karta má oproti grafice integrované do procesoru hned několik výhod. Má vlastní operační paměť (videopaměť), takže nevyužívá tu primární. Dále pak u jejího HDMI rozhraní je dnes už běžně kombinován výstup obrazu i zvuku, což usnadňuje propojení s televizorem. Hodí se to hlavně, pro ty uživatele, kteří nebudou využívat reproduktorové soustavy, nýbrž reproduktorů integrovaných v televizoru.


Zdroj: Gainward

Výhodou samostatné grafické karty může být HDMI rozhraní zajišťující z HTPC jedním kabelem výstup videa i audia.

Opatrně však s výběrem pasivně chlazených grafických karet. Jistě, při návrhu HTPC se má obzvláště dbát na co nejnižší hlučnost, kterou právě pasivní chlazení zaručuje. Ovšem ve skříni HTPC není tolik prostoru pro optimální cirkulaci vzduchu, takže u grafické karty, která vyzařuje hodně tepla, je vhodnější smířit se s navýšením provozního hluku HTPC.

Navíc poctivé pasivní chladiče grafických karet, které skutečně vzorně dělají svou práci, jsou dost velké, takže se nemusí do HTPC spolu s dalšími rozšiřujícími kartami (např. TV tunery) vůbec vejít. Pokud se vejdou, tak často omezují uvnitř menší skříně HTPC proudění vzduchu, které je ale právě pro pasivně chlazené komponenty extrémně důležité.

Tím končíme třetí díl seriálu o návrhu vlastního HTPC pro potřeby tzv. digitální domácnosti. Příště se podíváme, jaké nároky mít na základní desku a na co nezapomenout při jejím výběru. Zároveň se dostaneme k rozšiřujícím kartám včetně karet pro příjem televizního signálu anebo jeho zpracování z externího zdroje. Dojde ovšem i na otázky zvuku, konektivit a podpory vyměnitelných médií.

Jirka Macich

Jiří Macich ml.

Autor je nezávislý novinář a publicista věnující se informatice, elektronice a telekomunikacím. V těchto oborech i podniká. S redakcí DigiZone.cz spolupracuje řadu let. Píše o technologických tématech a nyní také moderuje zdejší diskuse a fórum.

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 5. 2013 17:40