Hlavní navigace

Televizor Panasonic TX-P42ST60E: vyzrálý design i vlastnosti za rozumnou cenu

17. 5. 2013
Doba čtení: 14 minut

Sdílet

Tentokráte jsem sáhl po plazmě střední třídy s úzkým rámečkem a základními tunery. A také s elektronickým perem použitelným třeba k malování.

Řada ST nebyla vždy koncipována ideálně. O to víc jsem byl na ni letos zvědav a dal jsem jí momentálně přednost i před loni vynikající GT. Panasonic však, stejně jako ostatní výrobci, i letos televizní třídy ještě trochu redefinoval a v případě ST doplnil i o obrazovku rozumějící si s elektronickým perem. To ostatně – jako u jediné plasmové řady – dostanete v ceně i když se nám to bohužel nepodařilo potvrdit. Výrobce totiž, podle mého správně, usoudil, že jen málokterý majitel dražších řad GT a VT bude chtít nechat své děti používat jeho miláčka jako obyčejný elektronický papír. Nicméně mohu potvrdit, že malování či hraní her (Reversi) má něco do sebe, je naprosto pohodové a děti určitě zaujme. A nejen děti…

A další výbava? Přelepka v rohu obrazovky vás upozorní na to hlavní (tedy povětšinou): panel typu neo plasma, Full HD 3D (rozumějte aktivní – jedny brýle přibaleny), nekonečná černá (no opravdu…), zabudované WiFi, otevřený webový prohlížeč a vše zastřešuje tzv. My Home Screen (foto níže), přeložený do češtiny jako „Moje úvodní stránka“. Tu si můžete nadefinovat podle svého a objevuje se automaticky vždy po spuštění televizoru. Pokud ji nechcete, nic se neděje a televizor vám naběhne tak, jak jste zvyklí.

Výše zmiňované vlastnosti doplňuje možnost ovládání přes chytrý telefon v nové verzi Viera Remote 2, funkce Swipe & Share 2.0 (odeslání multimédií z chytrého zařízení na televizor přes WiFi), HbbTV (na ČT solidně fungující), výborná podpora DLNA, elektronická příručka, resp. spíše nápověda (eHelp) a dokoupit můžete i kameru pro Skype. Mezi rozhraními chybí jen klasický konektor VGA (D-sub) pro napojení počítače. Naopak nechybí mechanika paměťové karty, takže záznamy z fotoaparátu přehrajete okamžitě a velice jednoduše. A abychom měli základní informace kompletní, doplním ještě, že řadu ST můžete – vedle testovaných 107 cm (22 890 Kč) – zakoupit i ve velikostech 127 cm (29 290 Kč), 140 cm (40 690 Kč) a dokonce i 165 cm (63 690 Kč).

Oproti předminulému roku je design nesrovnatelně povedenější a posun je znát i oproti modelům z roku 2012. Pokud hledáte ovládání, je na pravém boku.

Oproti předminulému roku je design nesrovnatelně povedenější a posun je znát i oproti modelům z roku 2012. Pokud hledáte ovládání, je na pravém boku.

Jednoduchá instalace s trochou šroubování

Podstavec si musíte poctivě složit. Základna a noha jsou odděleny a k nim si ještě přičtěte solidní plechový výlisek pasující do panelu, takže tu máme tři díly a dva druhy šroubů. Naladění tuneru DVB-T je ale už rychlé a zcela bezproblémové. Poprvé se mi pak naladil i multiplex zvaný Regionální síť 7 s HD kanály České televize a bylo na co se dívat! Připojení k internetu je součástí základní instalace, zadání přístupového hesla do WiFi je přes softwarovou klávesnici snadné a rychlé, a tak by to mělo být, i když to – bohužel – stále není pravidlem.

Ještě jsem nezmínil třídění kanálů. To můžete řešit buď fyzicky nebo přes tzv. Oblíbené (kanály). V obou případech jde o velice snadnou a rychlou operaci. Fyzické setřídění se dělá prostým zadáním nové pozice…

Dálkový ovladače je tradičně vynikající. Nabízí výtečné rozložení a rozměrná tlačítka s výborně čitelnými popiskami.

Dálkový ovladače je tradičně vynikající. Nabízí výtečné rozložení a rozměrná tlačítka s výborně čitelnými popiskami.

Pohodové ovládání

Ovládání je parádní a platí to i o multimédiích! U nich totiž máte na výběr mezi speciálními tlačítky ve spodní části dálkového ovladače a kurzorovým křížem s OK uprostřed. A ten pracuje excelentně za každé situace! Ve videu působí jako Pause/Play, v televizním tuneru vyvolá seznam naladěných kanálů. Prostě pohodička bez hledání speciálních tlačítek. Navíc jakmile máte pozastavené přehrávání filmu z rozhraní USB (či paměťové karty), můžete přes šipková tlačítka vpravo a vlevo přeskakovat třeba i po více než minutě.

Pohodový je vlastně celý dálkový ovladač s výraznými tlačítky a výborným rozložením, pohodové je i tradiční menu nastavení ve kterém se dá kolovat a pohodově se ovládá i „chytrá“ část televizoru, i když kupříkladu přes aplikaci v telefonu a WiFi má stále například kurzor webové stránky mírné zpoždění (nekomunikuje přímo s televizorem, nýbrž přes router).

EPG má od roku 2013 už i obraz a zvuk, čímž Panasonic smazal jednu z největších vad na kráse. Nicméně pokud k pořadu vyvoláte podrobný popis, většinu obrazu zakryje (zvuk pokračuje). Výtečné jsou možnosti filtrování pořadů a jak také vidíte, náhledy jsou dva přičemž se mění opakovaným stlačením Guide.

EPG má od roku 2013 už i obraz a zvuk, čímž Panasonic smazal jednu z největších vad na kráse. Nicméně pokud k pořadu vyvoláte podrobný popis, většinu obrazu zakryje (zvuk pokračuje). Výtečné jsou možnosti filtrování pořadů a jak také vidíte, náhledy jsou dva, přičemž se mění opakovaným stlačením Guide.

Osmidenní EPG s obrazem i zvukem

Pořady do EPG nabíhají se vstupem na multiplex, což se dá dělat pohodlně přímo z něj, a má dvojí náhled, nyní už pokaždé s obrazem a zvukem. Tady se Panasonic hodně vylepšil! Jeden náhled je tradiční s přehledem pro sedm stanic najednou, druhý vypisuje program pro jednu stanici na asi sedm hodin dopředu.

Jak je u tohoto výrobce dobrým zvykem, má EPG bohaté možnosti filtrování pořadů (děti, filmy, vzdělání atd.). Bohužel díky pomýlené filosofii řadící nahrávání jen do nejvyšších modelů tu není ani možnost upozornění na pořad.

Přepracovaný a podstatně moderněji a přehledněji udělaný rozcestník nejen chytrých funkcí televizoru. Dostanete se odtud mj. i do menu nastavení.

Přepracovaný a podstatně moderněji a přehledněji udělaný rozcestník nejen chytrých funkcí televizoru. Dostanete se odtud mj. i do menu nastavení.

„Chytrá Verča…“

Do rozcestníku chytrých funkcí se dostanete buď přes tlačítko Home (pokud to tak máte nadefinováno) nebo přímo přes Apps, což je takové nemastné neslané (proč se tlačítko nejmenuje třeba „Chytrá Verča…“?).

Jak vidíte na snímku nahoře, objevíte se na zcela přepracované obrazovce, která je nejen graficky modernější, ale hlavně se v ní lépe orientujete než dříve. Příjemné je, že i zde zůstala zachována možnost upravit si ji podle svého, což je nutno ocenit! Na rozdíl od konkurence je tu navíc opravdu všechno, včetně přístupu na EPG i do nastavovacího menu. Je to uděláno komplexně a i to je nutno ocenit.

Vedle přístupu na otevřený webový prohlížeč a předpřipravených widgetů například pro Youtube, Voyo či tn.cz, který ovšem v době testu nepracoval, se dostanete i do aplikace pro elektronické pero (Malování, a dvě hry). Připojit se můžete i na obchod Viera Connect Market, kde lze získat další widgety, včetně aplikací pro dotykové pero a nebo si pořídit i doplňkový hardware pro televizor (3D brýle, klávesnice atd.)

Pero potřebuje pro malování (výsledky jsou ukládány v JPG), či ovládání her, kontakt s povrchem obrazovky a synchronizuje se s televizorem samo (pracuje přes Bluetooth, stejně jako 3D brýle). Jen úvodní napojení trvalo trochu déle a povedlo se až na potřetí. Poté však vždy jen stačilo pero zapnout...

Pero potřebuje pro malování (výsledky jsou ukládány v JPG), či ovládání her, kontakt s povrchem obrazovky a synchronizuje se s televizorem samo (pracuje přes Bluetooth, stejně jako 3D brýle). Jen úvodní napojení trvalo trochu déle a povedlo se až na potřetí. Poté však vždy jen stačilo pero zapnout…

O malování s pomocí elektronického pera jsem se už zmiňoval (jeden z dětských pokusů vidíte výše), zastavme se proto u nové aplikace Viera Remote 2. Ta mj. v sobě obsahuje funkci Swipe & Share dovolující bezdrátově (přes WiFi) z chytrého zařízení přenášet do televizoru hudbu, fotky či video. Mě se vše povedlo propojit spustit i dostat se do aplikace a odeslat z ní fotky i písničky. Televizor následně napsal, že byl obdržen požadavek, ale obrázek (či hudba) se neobjevil ani po několika minutách. Přiznám se dobrovolně, že se mi totéž stalo i u LCD televizoru Panasonic TX-L47ET60E, jehož recenze chystáme zanedlouho.

U My Home Screen (v češtině „Moje úvodní stránka“) máte několik předpřipravených obrazovek jako například tu na snímku. A také jednu zcela prázdnou, kterou si můžete kompletně nadefinovat podle svého. Zvolit si ale můžete i klasické zobrazení, takže televizor ukáže kanál rovnou na celé obrazovce.

U My Home Screen (v češtině „Moje úvodní stránka“) máte několik předpřipravených obrazovek jako například tu na snímku. A také jednu zcela prázdnou, kterou si můžete kompletně nadefinovat podle svého. Zvolit si ale můžete i klasické zobrazení, takže televizor ukáže kanál rovnou na celé obrazovce.

Nadstandardní úpravy obrazu

Přednastavených obrazových režimů je pět, ve volbách Kino režim a Uživatelský se pak objeví i Rozšířená nastavení, kde ovlivníte černou barvu, gama křivku, vyvážení na bílou či třeba zcela kompletně Správu barev (odstín, sytost a svítivost pro model RGB). Jinak máte k dispozici obvyklé základní možnosti typu jas a kontrast či barevný tón. A samozřejmě volbu Živá barva, která je standardně zapnuta a které se zbavuji hned po změření spotřeby.

Zvukové režimy jsou čtyři a jdou u nich upravit hloubky a basy (ty jdou i zesílit). Ve čtyřech režimech pak nastavíte virtuální zvuk a zvolit můžete i vzdálenost televizoru od stěny, což se dělá kvůli zabudovanému basovému reproduktoru. Pro zrakově postižené lze nastavit i tzv. hlasového průvodce.

Zajímavá je situace u poměrů stran obrazu. Těch je šest a nechybí ani 4:3 ani 14:9. Televizor se sice nainstaluje do režimu Automatický, ale přepínání formátu podle signálu jdoucího před pořadem vůbec nepracovalo. Dokonce ani po vypnutí volby „Převzorkování 16:9“, která je standardně zapnuta.

Nastavení doplňují volby speciálně pro plazmu – chování bočního panelu pro 4:3 či funkce pro zamezení vypálení obrazového stínu. Velice šikovná je možnost povolit dobíjení přes rozhraní USB pokud je televizor v pohotovostním režimu, což najdete u mnoha televizorů této značky.

DLNA je zpracováno výborně a prohlížeč souborů pracuje zcela běžným adresářovým způsobem. Na rozdíl od multimédií provozovaných přes USB.

DLNA je zpracováno výborně a prohlížeč souborů pracuje zcela běžným adresářovým způsobem. Na rozdíl od multimédií provozovaných přes USB.

Solidní spotřeba

Televizor jsem pro jistotu změřil (jako obvykle na DVB-T a ČT 24) hned po instalaci. Obraz byl nastaven do režimu Normální, volba Živá barva zapnuta stejně, jako senzor hlídající hladinu okolního osvětlení. Zvuk byl na Standardní, virtuální prostor vypnut. V tomto okamžiku si plasma řekla o 260 W s rozmezím 200 – 281 W, jakmile jsem vypnul obraz a ponechal zapnutý pouze zvuk skončil jsem na 37 W, což je poněkud hodně. Oficiální údaje představuje 133 W, roční spotřeba, při čtyřech hodinách sledování denně, 184 kWh, takže televizor patří do energetické třídy C. Pokud se ptáte, proč se moje údaje tolik liší, když například u LCD jsou často velice podobné, je to principem obrazovky. Spotřeba plasmy je nesrovnatelně více závislá na scéně, takže oficiální údaj podle metodiky EU bude spíše srovnatelný s ostatními televizory, včetně LCD, než ten můj.

Pokud jde o eko nastavení, ty má Panasonic stále rozloženy do několika menu (je to u všech letošních modelů) a nevyvoláte je tudíž jedním tlačítkem. Ostatně pro vypnutí obrazovky a ponechání pouze zvuku musíte pěkně hluboko do menu…

Tlačítko úplného vypnutí chybí, ale je tu tlačítko elektronické a pokud televizor vypnete tímto způsobem, dálkovým ovladačem ho nezapnete. Spotřeba v pohotovostním režimu pak klesne z < 0,3 W na < 0,27 W.

U multimédií pouštěných přes kartu SD či rozhraní USB vás nejprve čeká obvyklý rozdělovník. Fotografie jsou pak jediné u nichž můžete zvolit klasický adresářový náhled. V ostatních dvou případech televizor nejprve proskenuje médium a zobrazí vám všechny adresáře v nichž najde něco přehratelného. U terabajtového disku to trvá klidně i více než deset minut a mezitím nemůžete dělat zhola nic.

U multimédií pouštěných přes kartu SD či rozhraní USB vás nejprve čeká obvyklý rozdělovník. Fotografie jsou pak jediné u nichž můžete zvolit klasický adresářový náhled. V ostatních dvou případech televizor nejprve proskenuje médium a zobrazí vám všechny adresáře v nichž najde něco přehratelného. U terabajtového disku to trvá klidně i více než deset minut a mezitím nemůžete dělat zhola nic.

Objemná média? Problém!

Než se dostanu k podporovaným formátům multimédiím, je tu krátké zastavení na téma objemných médií. S nimi má Panasonic letité potíže, což je dáno tím, že nějaký jistě dobře placený „génius“ vymyslel, že se z média nebude načítat prostá adresářová struktura, která by u terabajtového disku trvala pár sekund, nýbrž prapodivný vlastní náhled sumarizující z každičkého jednotlivého adresáře, který na disku je, hudbu, fotografie či video, které zvládne přehrát (teoreticky). Do adresářového náhledu se můžete přepnout pouze u fotografií.

A víte jak dlouho trvalo načítání terabajtového disku Freecom Mobile Drive Sq TV určeného speciálně pro nahrávání z televizoru a zaplněného ze zhruba 60 %? Někdy osm minut, jindy se – kupodivu – náhled videa neobjevil ani po třinácti minutách. A víte, co je na tom ještě horší? Že skenování disku probíhá pokaždé znova a stačí si například jen odskočit do televizního tuneru.

Onen jistě dobře placený „génius“ nepochybně nevyzkoušel ani 500 GB disk, natož nějaký větší. Nebo vyzkoušel a úspěšně to utajil. Bohužel se nedá ani obecně říci, jak dlouho takovéto skenování trvá. Jednou to bylo osm minut, po druhé deset a jindy se hlášení „Načítám…“ objevovalo klidně i třináct minut. A pokud se to povedlo (a já také vydržel), ukázala se závěrečná hrůza včetně systémových souborů…

Nejspíše tušíte, že se ve výsledku nedalo orientovat a najít film, který chcete přehrát, trvalo někdy dlouhé minuty.

Doufejme, že Panasonic pracuje na aktualizaci firmwaru (a také na vyhození „génia“), protože včera bylo pozdě!

Aktivní 3D brýle výborně padnou a i když nemají nijak široké postranice mají výraznější obrubu LCD panýlků. Jste tak alespoň částečně chráněni proti výraznému bočnímu světlu. A to nemá rádo žádné 3D…

Aktivní 3D brýle výborně padnou a i když nemají nijak široké postranice mají výraznější obrubu LCD panýlků. Jste tak alespoň částečně chráněni proti výraznému bočnímu světlu. A to nemá rádo žádné 3D…

Podivná práce se soubory, ale solidní kompatibilita

Vzhledem k výše uvedenému, jsem multimédia raději testoval s 16 GB flash pamětí Philips a vyzkoušel jsem – přes WiFi – i DLNA, které se chovalo naprosto bezproblémově a ovládání bylo řádově lepší. V souborovém manažeru si jako obvykle vyberete mezi fotografiemi, hudbou a videem. Pokud u něj máte externí titulky, budete je muset velice často zapínat (po odskoku do tuneru snad vždy), protože standardně jsou z neznámých důvodů vypnuty. A pokud zapnuty zůstanou, je nutné znova volit znakovou sadu, protože na tu se při instalaci televizoru zapomnělo a je vždy nastavena na „západní Evropu“. Použitý titulkový font je malý i na metrovou obrazovku (velikost upravit nelze) a tu a tam trochu interferuje s okolím, ale oproti loňskému roku je to nesrovnatelně lepší. Z kodeků vedle XviD s titulky v srt či sub, bezproblémově fungoval populární x.264 a obraz byl na 300 MB seriálových dílech překvapivě dobrý.

K mé spokojenosti pracovalo i MKV (L4.0, L4.1), včetně externích titulků v srt, WMV ve Full HD i HD Ready bez pozorovatelného překreslování či chvění a také některé formáty HD videa z kamer a fotoaparátů – MP4, H.264, resp. AVCHD (koncovky mts, m2ts, MP4) a také profesionální záběry (AVCHD, m2ts), včetně zvuku v dts. A byly podávány opravdu výborně a prokresleně, stejně jako testovací nahrávky ve 3D (mpg, mts, m2ts), včetně záznamů z kamery Panasonic HDC-SDT750.

Co se týče fotografií, ty dovolují náhled i podle adresářové struktury, ale bohužel mají tu zásadní vadu, že při promítání nejde zobrazit jejich název. Jde to jen v souhrnném náhledu a max. do délky necelých třicet znaků. Jinak jsou ale snímky, včetně 3D ve formátu MPO, zobrazovány velice rychle a je na ně radost pohledět.

V hudbě se souborový manažer opět chová jinak. Klasický adresářový náhled tu není, ale za to u jednotlivých skladeb vidíte dlouhá jména souborů včetně jejich koncovek a opět (to platí všude) v perfektní češtině. Škoda, že Panasonic stále přístup k multimédiím nesjednotil…

Muzika pracuje v MP3 i WMA včetně nejvyšších datových toků, pracuje i klasický WAV a vynikající je podpora bezztrátového formátu FLAC.

Podstavec přijde rozložený do třech částí, ale po smontování je na televizor radost pohledět.

Podstavec přijde rozložený do třech částí, ale po smontování je na televizor radost pohledět.

Solidní, přirozené barvy

Na téhle televizi uvidíte všechno. A hlavně obrovské rozdíly mezi kvalitou vysílaných materiálů, které vás někdy až vysloveně udeří do očí. Od často příšerných přebíraných spotů na ČT24, přes někdy vyumělkované líčení moderátorek vypadajících pomalu jako panenky, až po ujeté barvy na jakémkoli zdroji signálu. Za dané peníze dostanete nadprůměrný obraz se sklonem k přirozenosti (zvláště po lehkém doladění), jaký na současných LCD často neuvidíte ani o třídu výše (výjimky potvrzují pravidlo).

V multimédiích byl obraz nejen na kodeku x.264, se kterým si televizor vysloveně sedl, výborný a příjemně přirozený bez znatelného překreslování například v bočních švencích či titulcích a bylo vidět, že televizor má pro zpracování obrazu dostatečný výkon. To jsem ale očekával. Překvapil mě však viditelně nízký pohledový úhel shora a jistá tendence tmavnout v místech s tmavšími detaily. Resamplování je však na danou cenovou relaci nadprůměrné, jen při nižším (či nízkém) datovém toku přichází ke slovu „cenovka“. Nevadne ale tak rychle, jak bych očekával, objeví se pouze o něco více šumu a někdy znatelné překreslování.

Zvukově televizor s dvojicí reproduktorů doplněných o basový o průměru 75 mm, odpovídá své třídě a tady se žádné velké překvapení nekonalo.

Největším mínusem, ovšem nikoli televizoru, nýbrž myšlení Panasoniku, je absence nahrávání, což dnes umí i televizor za pět tisíc. Tohle ale odpovědná místa u firmy nějak přehlédla. Po pravdě nerozumím tomu, proč nahrávat (a také na pořad upozornit) neumí každá plasma Panasoniku. Proč ostatně vůbec plasmy neumí více než LCD tohoto výrobce. Obraz je dnes, samozřejmě při srovnávání srovnatelného, trochu jinde a strašák spotřeby, který veřejnost nejen v Česku stále děsí, podle mého už nějaký čas neobstojí. Výsledky při sledování pozemních HD DVB-T kanálů na Regionální síti 7 mi jen dávaly za pravdu. Ne, že by obraz na LCD televizoru střední třídy Panasonic TX-L47ET60E, který jsem dostal taktéž zapůjčen a jehož recenze vyjde za pár týdnů, nebyl dobrý, nebo minimálně odpovídající své třídě. S touto plazmou se ale (při obdobné ceně) měřit nemůže, a to nejen na zmiňovaném HD vysílání. To bylo při výměně obou televizorů myslím jasně vidět. Mimochodem díky záslužné (a doufám i výdělečné) činnosti Regionální sítě 7 může konečně solidní HD vysílání spatřit podstatně více lidí, než kdy dříve. A už jenom kvůli hokejovému šampionátu to stálo za to!

pro: černá bez konce, výtečný dálkový ovladač i samotné ovládání, snadno definovatelná domácí obrazovka, vzhledem k ceně velice dobrý obraz i resamplování

proti: nepodporuje nahrávání a na pořad se taktéž nemůžete nechat upozornit, potíže s přepínání na formát 4:3

Balení obsahuje:

BRAND24

– dálkový ovladač
– 3D brýle (aktivní)
– elektronické pero
– 2× tužkové baterie (AA)
– adaptér pro SCART
– natáčitelný podstavec
– napájecí kabel (počítačový, třížilový)
– uživatelská příručka přímo v televizoru (eHelp), v papírové podobě dostanete „rychlé nastavení“

 foto: autor a Panasonic

Proč byste si nekoupili plasmu s jejím často výborným obrazem?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).