průvodce digitální domácností / přináší DigiZone.cz

Víte co je kapilární vytápění (a chlazení)?

Představte si, že vám v podlaze, ve stěnách a třeba i ve stropě teče voda. Voda hezky schovaná do drobných kapilár, voda, která topí, ale i chladí.

Tenhle německý patentovaný systém přichází s jiným přístupem k vytápění. Je to systém ne nepodobný žilkám v lidském těle a svým uspořádáním tak připomíná organismus. Namísto trubek o průměru pár centimetrů používaných pro běžné podlahové topení, tu máme trubičky o průměru pár milimetrů, ale instalované v nesrovnatelně větším množství. Nicméně výsledkem je celkově nižší objem oběhové topné vody a tudíž i řádově rychlejší reakce třeba na požadavek vyšší teploty v místnosti, což je další výhoda oproti podlahové klasice. Tou je – mimo jiné – i pohodovější a svižnější instalace zejména v okamžiku rekonstrukce. Umístění například pod omítku je pochopitelně jednodušší než vykopávat beton z podlahy. Teplo je pak sáláno do prostředí prostřednictvím celé plochy, tedy stěny.

A kam se kapilární vytápění zabudovává? Podle informací společnosti Inovasol, zástupce německého výrobce EFG „by Sandler“, typická instalace dříve spočívala v umístění pouze do podlahy, posléze se přistoupilo ke stěnám. Nyní je doporučována instalace především do stropu, a to kvůli tomu, jak se teplo z plošného kapilárního systému přenáší k čemuž se také dostaneme. Mimochodem zajímavé je i to, že patentovány nejsou rohože jako takové, nýbrž něco mnohem důležitějšího – především tzv. stratifikace zásobníku (tepelné vrstvení).

Stylizovaná ukázka kapilárového topení ve stěnách pod sádrokartonem.
Autor: Inovasol

Stylizovaná ukázka kapilárového topení ve stěnách pod sádrokartonem.

Kapilární vytápění kontra…

  • Neviditelné topení. 
  • Dovoluje topit i chladit současně, takže pracuje jako nízkoenergetická klimatizace, ovšem bez nutnosti montáže vzduchotechniky. V praxi jde například teplem z jižního pokoje ohřívat pokoj severní, čímž je jižní pokoj současně ochlazován. Dá se tedy takto chladit podkroví a ohřívat suterén…
  • K vytápění postačuje výrazně nižší teplota otopné vody.
  • Sdílení tepla sáláním minimalizuje proudění vzduchu, nevíří tolik prachu (vhodné nejen pro alergiky) a poskytuje rovnoměrnější rozložení teplot v prostoru, a to horizontálně i vertikálně. 
  • Jednodušší dodatečná montáž díky minimální konstrukční výšce; výhodné pro rekonstrukce klidně i historických objektů. 
  • Kapiláry jsou přímo pod stavebním povrchem, tj. v omítce, pod dlaždicemi, pod sádrokartonem apod., takže systém poskytuje rychlejší reakce na regulaci (samozřejmě naopak rychleji vychládá). 
  • Jako nadstandard se může instalovat kromě stropu instalovat i do podlah, ale také nemusí, takže se odstraňuje klasický problém podlahového vytápění.
  • Stropní kapilární vytápění dovoluje teplo předávat rovnou na povrchy pevných předmětů, resp. osob.
  • Pohodlné řešení pro odvlhčování starého zdiva.
  • U novostaveb lze systém využít tak, že se ze základové desky vytvoří kolektor pro chlazení interiéru a odvod přebytkového tepla. 

Technicky vzato

Obecně vzato se teplo může šířit vedením (kondukce), prouděním (konvekce) a sáláním. Nás zajímá v souvislosti s plošným kapilárním vytápěním především to poslední. Na rozdíl od předchozích dvou jde o proces, při němž se do prostoru vyzařuje (emituje) především energie ve formě elektromagnetického záření a funguje to i ve vakuu, což pro naše potřeby zajímavé opravdu není. V každém případě je ale důležité to, že energie je přímo úměrná obsahu povrchu vyzařujícího tělesa, takže už tady vidíme rozdíl třeba proti radiátorům. Ty především ohřívají vzduch, který pak více, či méně cirkuluje v rámci místnosti nebo celkového prostoru.Technicky vzato

Elektromagnetické záření naopak působí přímo na první pevné těleso na které narazí, ať už je to člověk nebo kus nábytku, takže vše probíhá ve stylu dnes hodně diskutovaného infra vytápění. Od ohřátého „předmětu“ (a také částečně např. od materiálu stropu ve kterém je vytápění umístěno) se pak klasicky ohřívá vzduch prouděním. Tato složka je ovšem podle výrobce, společnosti EFG „by Sandler“, oproti přenosu sáláním, ve výrazné menšině, a to asi v poměru 20 ku 80. Mimochodem server vytapeni.tzb-info.cz, stejně jako například společnost GreenHeat (greenheat.cz), uvádí, že „Podíl tepelného toku sáláním je u stropního vytápění zhruba 80 %, u stěnového 65 % a u podlahového 55 %…“ 

Technicky vzato je systém kapilárního plošného vytápění složen z topných rohoží o různých rozměrech v řádu až několika metrů. Trubičky mají čistý vnější průměr kolem 4 mm. Píši „kolem“ protože existují dva výrobci pracující s různými typy rohoží.

Rohožemi proudí topná voda, která může mít – díky velké či spíše obrovské povrchové ploše – výrazně nižší teplotu. I přesto se – v porovnání s jinými systémy – tepla vyzáří podstatně více.

Například ve srovnání s radiátory je možné ohřívat vodu na výrazně nižší teplotu (i < 30 °C), namísto 55 až 75 °C. Každý stupeň navíc, který nemusíte ohřívat, pochopitelně šetří peníze, ale také čas. Systém navíc dovoluje plnou regulaci, a to i v každé místnosti a s poměrně rychlou reakcí na požadované změny. Samozřejmě „na třicet“ pokojovou teplotu nedostanete, to by se muselo zabezpečit tzv. 200 % pokrytí rohožemi, tj. např. strop plus podlaha. Pak se prakticky dá dosáhnout shody teploty média a prostředí.

Při minimálním pokrytí místnosti rohožemi, což je 70 %, je však nějakých 24 °C (při teplotě vody třicet stupňů) zcela reálných. 

Více než jinde se ale u kapilárního vytápění hraje i na tzv. tepelnou pohodu. Ta je zde na vysoké úrovni a přirovnává se k vytápění kachlovou pecí, která teplo taktéž vyzařuje velkou plochou. A nevím jak vám, ale mě je tohle teplo hodně příjemné.

A ještě jedna poznámka: samotný princip vytápění ve stěně nemusí být pouze teplovodní se zmiňovanými kapilárami. Mohou to být i elektrické topné kabely, která se momentálně nejvíce umísťují do podlah.

Založení klasického podlahového vytápění na betonové podlaze, resp. speciálním roštu s izolací (systémová deska). Základem jsou tlustostěné, dnes především plastové trubky, velkého průměru, které se zalejí betonem. Celek se dlouho natápí a na regulaci je těžkopádný.
Autor: stavbadomusvepomoci.cz

Založení klasického podlahového vytápění na betonové podlaze, resp. speciálním roštu s izolací (systémová deska). Základem jsou tlustostěné, dnes především plastové trubky, velkého průměru, které se zalejí betonem. Celek se dlouho natápí a na regulaci je těžkopádný.

Rozložení tepla

Jak bylo řečeno, kapilární vytápění můžete – vedle umístění do stěn – zabudovat třeba i podlahy či do stropu. Poslední varianta je vhodná i pokud ho chcete použít pro ochlazování místnosti. Střetávají se tu však dva protichůdné požadavky: v případě ochlazování putuje studený vzduch směrem dolů, v případě přepnutí na vytápění zase míří teplý vzduch nahoru. Jak ale bylo řečeno, v případě kapilárního vytápění, se nám při stropní montáži rohoží 80 % tepla přenáší sáláním a pouze 20 % ohřívá vzduch. Proudí tak jen minimum a většina tepla (chladu) vysálá.

Právě díky tomu je tepelný profil místností horizontálně i vertikálně nejvyrovnanější ze všech principů.

K chlazení jsou pak vhodné teploty kolem 20°C (nesmí být pod 18°C, to by se dosáhlo rosného bodu).

U klasického vytápění s radiátory visí teplý vzduch u stropu a rozdíl může být i několik stupňů v závislosti na výšce stropu. Nevýhodu potlačuje montáž konvektorů na místo radiátorů. Ty zařídí rovnoměrnější proudění vzduchu v místnosti a tím i vyrovnanější teploty u podlahy a u stropu.

V případě podlahového vytápění, kdy se zhruba polovina tepla vyzařuje sáláním a polovina prouděním, máte samozřejmě u podlahy příjemnější teplotu, což může být znát i u vytápění s pomocí kapilár. Tady ale také záleží na jejich umístění, což je přímo pod podlahovou krytinou. Pokud se podlahové vytápění zajímáte hlouběji, zkuste tento článek na www.tzb-info.cz.

Praktická instalace

Instalace se v podlaze provádí přímo pod povrchovou krytinu, tedy na finální beton, optimálně se zaleje tenkou vrstvou nivelizační hmoty. Ve stěnách a na stropech pak přímo do omítky standardní tloušťky, před omítáním stačí rohož lehce přichytit například oboustrannou lepící páskou na koberce.

V případě sádrokartonů, které se používají i v dřevostavbě se systémem hranolových stojin a prostorem vyplněným pružnou izolací (minerální vlna, přírodní vlna, koudel…), se kapilární rohože umísťují mezi sádrokarton a izolaci, tak aby byly pružnou izolací co nejvíce přitlačovány k sádrokartónu a byla tak zajištěna co největší teplosměnná plocha. Podobně je tomu i u nastupujícího Fermacellu, což jsou sádrovláknité desky.

Pokud vám teď na mysli vytanuly tradiční dřevostavby provedené z plného dřeva, tedy např. z kulatiny, sem kapilární rohože do stěn nezabudujete. Nicméně v tomto okamžiku se nabízí i tepelně výhodnější strop, pokud to pochopitelně jde.

Naopak nejlépe se rohože na stěny umísťují u staveb provedených systémem přesného zdění a například v případě Ytongu stačí omítka o tloušťce 10 až 15 mm.

Díky možnosti rohože ohnout, je lze instalovat například i do „falešné kachlové pece“, do lavic či oblých stěn. Velice snadné je pak jejich použití při rekonstrukci, a to především díky nízké konstrukční výšce.

Po instalaci se celý systém testuje na těsnost zkušebním tlakem 10 barů, za provozu se však pracuje s běžnými tlaky otopných soustav, tedy okolo 1 – 1,5 baru.

Pohled na strop s kapilárním vytápěním termokamerou.
Autor: Inovasol

Pohled na strop s kapilárním vytápěním termokamerou.

Co si o něm myslet?

Přiznám se že nevím, a to jsem to nastudoval a dostal od společnosti Inovasol zastupující německého výrobce EFG „by Sandler“ dostatek informací. Byl jsem i v domě, a výškově velmi členitém domě s vysokým vnitřním otevřeným schodištěm, kde je systém už řadu let instalovaný. Jisté je jedno: opravdu funguje!

Je také zřejmé, že sálavé teplo z podlahy či stropu je příjemnější než teplo vyzařované tradičními topnými tělesy. Pokud navíc při kapilárním vytápění vynecháte právě podlahu, nebudou s ním mít problém ani domácí mazlíčci, typicky psi. Navíc evidentně ušetříte, i když náklady na samotný systém nejsou zanedbatelné – cena za metr čtvereční je zhruba 900 Kč.

Ušetříte ale i prostor, protože radiátory v místnosti také něco zabírají. Samozřejmě nesmíte mít jednu stěnu pokrytu vysokými skříněmi, resp. můžete, ale nad nimi bude nejspíše zbytečné kapiláry instalovat.

Důležité je také to, že pro ohřev lze využít teplo z opravdu jakéhokoliv zdroje. Od kotle, krbové vložky, solárů, z tepelného čerpadla země-voda nebo třeba i z obyčejné teplárny. Systém Sandler navíc umožňuje libovolné kombinování těchto tepelných zdrojů.

Nízkopotenciální kapilární rohožové systémy v plnoplošné aplikaci umožňují pohodlnou celoroční kontrolu, vytápění i jakési klimatizování, či spíše ochlazování vzduchu v místnostech. Tím hlavním je však udržování dobré tepelné pohody za velice nízké spotřeby energie. A pokud se ptáte, jak je to se zárukou a odhadovanou životností, tak v prvním případě to může být až deset let, v druhém je to zatím trochu ve hvězdách. Nicméně první instalace německého výrobce EFG „by Sandler“, jsou staré asi 25 let a materiál trubek polypropylén je pomalu věčný. Mimochodem 7 000 m² je položeno v berlínské budově Říšského sněmu a dokonce patnáct tisíc v centrále společnosti Nestlé v Paříží.

Anketa

Co používáte k vytápění? (zatrhnout můžete i více odpovědí)

Bohumil Herwig

Redaktor DigiZone.cz a mezi roky 2000–2015 novinář na volné noze. Jako elév začínal v roce 1987 v měsíčníku Elektronika, poté založil, spoluzaložil či pomáhal rozjet několik PC časopisů. Posledních patnáct let se věnuje novodobému digitálnímu světu.

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 11. 2013 12:18