Byl jsem zvyklý, že v české literatuře se „designová“ označovala reprosoustava, kterou kromě výpočtáře a akustika navrhoval i odborník s citem pro tvar a funkci (neplést s anglickým významem slova „design“). Časy se mění. Tak se aspoň jako dizajnová označí bedna, která zřejmě hraje tak mizerně, že si nezasloužila ani jedno jediné slůvko o svém zvuku. Když už je na světě, tak ať. Ono existuje spousta zbytečných věcí, i když vypadají jako stlučené během dopoledne z prkýnek od bedny po mandarinkách.
(Rozhodně i letmý pohled na daný výtvor ukazuje porušení hned několika základních zásad konstrukce reprosoustav určených, aby hrály a byly poslouchány.)